V neděli odpoledne, v netradičním čase, jsme hostili tým ze Zlína.
Soupeřem nám bylo družstvo z města ševců, složené pouze z chlapců, hrající tzv. bez výjimek, tudíž i se započtením výsledku do tabulky o Přeborníka StM a možností účastnit se závěrečných republikových turnajů.
Na podzim jsme si odvezli ze Zlína dvě pohodlná vítězství o 30 bodů. Možná i to v nás vyvolalo dojem, že to i doma půjde samo…
Leč utkání byla o něčem jiném. V úvodu prvního utkání jsme zaspali start a soupeř šel po první čtvrtině do vedení 13:14. Druhá pětka, využívala rychlostní převahy a výrazně zrychlila hru směrem do útoku. Vybudovala tak náskok, o který jsme však díky dobré obraně a zakončení Zlína ve třetí kvartě přišli a do poslední části hry se šlo +- 1 bod. V závěru jsme 4 minuty před koncem nechali odskočit soupeře na rozdíl 3 bodů. Odpovědnost na sebe vzal Kuba Šuranský, který 4 koši v posledních dvou minutách obrátil stav v náš prospěch. Základem byla i dobrá obrana, kdy zejména Tom Drápal vracejíc se po delší nemoci, vynuloval nejlepšího střelce hostí a naše barvy se tak po prvním utkání i s trochou štěstí mohli radovat. Velký kredit borcům ze Zlína, v prvním utkání byli bojovnější pod oběma koši a předvedli velmi dobrý výkon.
Druhé utkání jsme opět nechytli moc dobře, ale zlepšeným přechodem do rychlého protiútoku jsme v poločase drželi desetibodové vedení. V druhé půli z nás konečně opadl ostych či nervozita a předváděli jsme hru, na kterou máme. Přitlačili jsme v obraně, donutili soupeře k ztrátám a z toho těžili jednoduchými koši. V liché pětce velmi dobře „jezdil“ pilu Maťa Michálek, který nenechal soupeřům jediný míč zadarmo. Sekundovali mu Filip Kapaňa se Štěpou Ondruškou, kteří dobře využívali akci hoď a běž, čímž se nám dařilo přečíslovat soupeře v rychlém protiútoku. V poslední čtvrtině jsme již navyšovali náskok. Tom Wykret začal bránit od podlahy a společně s Vojtou Kopečným a Matesem Novákem podali v sudých čtvrtinách druhého utkání velmi dobrý výkon na obranné polovině. Za druhý špíl si však zaslouží pochválit celé družstvo, které si fandilo, posouvalo míč dopředu a bojovalo o poznání lépe než v utkání předešlém.
Z prvního utkání však je třeba vzít si ponaučení. Utkání se nevyhrávají sami, naši soupeři tvrdě pracují, nikdo nelení. Proto nám vlažné a bojácné výkony na lepší týmy, stačit nebudou.
Poděkování v prvé řadě do Zlína, který nám vyšel vstříc a odehrál utkání v neděli odpoledne kvůli vytíženosti haly UP, kde dostali tentokrát přednost lukostřelci…(tož Legolas nebo Michael Jordan?). Zároveň rodičům obou týmů za fajn atmosféru, kdy své ratolesti povzbuzovali, slušně a v rámci fair-play. A zároveň klukům co nebyli nominováni či abstentovali skrz zranění a našli si cestu na sportovní halu, podpořit své spoluhráče. Special thanx pak panu Esterkovi za super fotky a panu Kapaňovi za pomoc s 24kou na stolku.
P. S. – Závěrem spíše s otazníkem, zda by v rámci naší oblasti nebylo lepší hrát utkání bez výjimek v rámci kvalifikací, nad rámec oblastní soutěže. Jednou doma, jednou venku, jako tomu je např. na sever od nás nebo v soutěžích dívek. Při nižším počtu účastníků s možností postoupit na závěrečné turnaje…Za mě navíc dobrá utkání s dobrými soupeři. A těch není na našem skromném poli střední Moravy nikdy dost. KS.
