V sobotu 16. 10. odehráli nejmladší mini první dva domácí zápasy na hale UP proti „mixu“ Lipníka nad Bečvou.
Průběh utkání měl od začátku jednoznačný spád. Ač hráči a hráčky Lipníka zejména v sudých čtvrtinách srdnatě vzdorovali a dotahovali bodový náskok vytvořený domácími v předchozích periodách, družstvo SKUP si připsalo na své konto první dvě vítězství v letošním ročníku Středomoravského přeboru. Během hry nebyla nouze o pozitiva jako nasazení v obraně, zklidnění se v konečné fázi dvojtaktu a jeho přesná exekuce či hledání volných spoluhráčů přihrávkou ve chvíli kdy to přes hradbu protihráčů procpat jednoduše nejde. Zlepšit a pracovat bychom měli na driblinku (zejména pak se zvednutou hlavou), uvolnění se pro míč nebo na ohnutí/vrhnutí se pro volné míče na zemi, jelikož v tomto aspektu hry byl soupeř jednoznačně lepším.
Za malé dílčí vítězství lze brát to, že se na první utkání sešla početná družina 21 malých basketbalistů v oranžovém dresu BCM. Jsme rádi, že kluky basket baví a na tréninky i zápasy chodí po téměř roční pauze bez sportu v takovémto počtu. Pevně věříme, že letos nebudeme muset opět „trénovat“ před monitorem při online trénincích, ale situace dovolí pokračovat při rozvíjení základních pohybových a sportovních dovedností v reálu v tělocvičně. Po 3 měsících sportovní přípravy se začínají ukazovat první náznaky očekávaného „progressu“, je však potřeba dále pracovat na tréninku a neusínat na vavřínech.
Na druhou stranu jsme připsali i malou dílčí porážku. Soupeř či jiní soupeři bývají v mnoha ohledech daleko lepší než my. Týká se to zejména disciplíny a chování hráčů během utkání na lavičce. Nemá smysl dalekosáhle oplakávat současný stav, spíše je třeba hledat řešení a společně s rodiči jako partnery na těchto věcech pracovat. Pokud se někomu 4x zopakuje že při zápasech se nesedí na tribuně a při prvním otočením zpět k lavičce půlka z ní sedí na tribuně…, že při utkání se s míčem nedribluje a někteří si pro schované míče stále chodí a driblují…, že když pískne na tréninku trenér, nehodím si ještě 3x na koš než začnu dělat co mám…a dá se pokračovat dál a dál…
Ano baví nás to, ano chceme to dělat pro děti, ano jsme rádi že můžeme…, ale pokud zápas co zápas, trénink co trénink, se z trenérů stávají „papoušci“ co opakují napomínací věty furt dokola, ztrácíme cenný čas kterým můžeme věnovat zpětné vazbě hráčům v tréninku či utkání = méně se toho naučíme.
Doufám a věřím kluci, že toto během pokračování na naší společné cestě minibasketbalem zlepšíme!
Závěrem hráčům musím i poděkovat. Podařilo se jim v obou utkáních vytvořit pěknou basketbalovou kulisu, kdy si tým fandí, povzbuzuje se a táhne za jeden provaz. Když se chce, tak ono to jde! 🙂
