Nehrozilo ani pokousání ani uštknutí, nanejvýš tvrdé laktátové nohy po nucených sprinterských soubojích, či různě bolavé údery na trup, když se náš hráč dokázal statečně postavit soupeři na průraz. S tím se ovšem počítá a bere jako daň za srovnání s kvalitními soupeři.
Hráči U14/r.2008 a ml. vyjeli v sobotu do Brna na Morendu krotit Tygry (Brno), pak Snakes (Ostrava), kteří byli objektivně zatím nad jejich síly a možnosti je reálně ohrozit. Nijak však zoufale nepropadli a určité parametry šlo perspektivně ocenit. Pro objektivní hodnocení je však nutno znát a umět rozklíčovat spoustu dat. Proto s vědomím, že např. nosná skupina „starých“ měla den před tím těžké utkání v Ostravě proti U15, vracela se až navečer a hned brzy ráno odjížděla na další „nádeničinu“, že stále a dlouho ještě musíme stále vnímat tři až čtyři výchozí části, ze kterých se tým skládá a každá z nich je na jiném stupni vývoje, si neodnáším v souhrnu vůbec špatný pocit, naopak solidní výhled pro budoucnost.
Tento tým, resp. týmy, ve kterých chlapci r.2008,-09 působí musí zůstat hodně skromné a nohama na zemi. Sotva se historicky vymanily z vyrovnaných bitev proti Kroměříži a Prostějovu, mají před sebou výzvy typu Opava, kterou pořádně ještě neporazily, Hradec Králové, Žďár a Jihlava a jim podobné, aby pak někdy mohly reálně uvažovat o vyrovnaných utkáních např. proti našim sobotním soupeřům. To nepůjde mávnutím kouzelného proutku, nýbrž dlouhodobou, pravidelnou a svědomitou prací.
Podstatné bylo, že s oběma špičkovými moravskými a těžkými soupeři bojovali „na férovku“, dokázali se přes potíže zvedat a nevzdávat a že všichni velmi slušně pracovali a úseky se přibližovali k vyššímu basketbalu. Toto a jednotlivé expozice hráčů s potenciálem, ale zatím bez zkušeností se soupeři tohoto kalibru, byly největším přínosem velmi výživného dopoledne a ukázaly nejen na nedostatky, ale především na možnosti tohoto ročníku.
Bonusem na Morendě byla příjemná setkání s kamarády a známými z basketbalového „rybníčku“. Škoda, že naši kluci znají hvězdy NBA, na které reálně nedosáhnou, ale nepoznají, že na protější polovině hřiště proti nim koučuje nejlepší střelec historie českého a československého basketbalu, mnohonásobný reprezentant a účastník ME Josef „Jelec“ Jelínek, na kterého si „šáhnout“ můžou. Být v Srbsku, či v Řecku, tak za ním každý jde pro společnou fotku, či podpis. Těžko vysvětlovat jaké to je, když např. na basketbalové klinice při ME v Beogradu všichni trenéři vstávají a aplaudují, když jako „guest speaker“ na palubovku vchází Vlade Divac, legenda srbského basketu a LA Lakers.. Sport a konkrétně basket je svým způsobem i styl života.
