Nečekaně výborně zahráli nově starší mini „08“ v obou utkáních druhého dne Steel Cupu proti loňskému mistru republiky z NH Ostrava a jeho ještě silnější naklonované odnoži NH O.-Poruba. Bohužel, stačila jedna kapka jedu do čistého poháru dětského sportu, aby všem zkazila dojem z jinak velmi kvalitního perspektivního vystoupení celého týmu.
G2, NH Ostrava : BCM Olomouc 52 : 50
Vyjma zářijové přípravy proti Snakes Ova se tato sestava neutkala s podobným kalibrem. Bylo to nahoru-dolů, dobrá, férová, celoplošná a kondičně náročná bitva. Střídavě vedeme a pak zase dotahujeme. Objektivně však týmově o něco zaostáváme, pokud nechceme hrát na pár zdatnějších jedinců a vítězství za každou cenu. I laik, aniž by musel být trenér, pochopí, že na přípravném turnaji na konci června s mnoha novými hráči toto není zásadní. Pravidelně střídáme včetně hlavních hráčů, aby se na hřiště dostali všichni a ukázali se i za těžkého stavu. Dát hráče na „plac“ až za stavu +30 nebo -30 je pro něj degradující, stejně jako když mu trenér dá „garbage time“ na poslední minutu, aby tzv. nastoupil.
V koncovce a po výborném výkonu prohráváme o 2 body. Co by jinde bylo spouštěčem upřímné radosti a uznalého potlesku, zde naprosto nezvládá jedna rodičovská dvojice, nazvěme je Novákovi. Jdou trenérovi vynadat, co „to udělal za prasečinu“. Pan Novák emočně naprosto vypadává z role, přestává se slovně ovládat a vyhrožuje pěstmi. I to je realita českého mládežnického sportu. K tomu jediná poznámka – vedle speciálně basketbalových témat píšu a přednáším u nás i v zahraničí o dětském sportu (ano, i trenéři mohou psát a přednášet, jen spolu s kolegou K.Hůlkou jsme za poslední roky vydali asi 3 publikace pro fakulty a ČBF, vlastní práce vynechávám). Hlavním tématem, kterému se dlouhodobě věnuji a mj. v něm obhájil doktorát, je „dropout of OPA and sport“. V kostce, proč děti odpadávají z organizovaných pohybových aktivit, přestávají dělat sport a důvody vedoucí k tomu. Hádejte, co literární rešerše i vlastní výzkum na vzorku v našem kraji prokazují?
Vedle zásadních vlastních pocitů „nekompetence“, které děti prožívají a se kterými se těžko vyrovnávají, jsou pro odcházení významní tzv. „significant others“. V češtině oficiálně, i když ne plně vhodně se používá termín „osoby blízké“, které mají pro dítě „significance“, tedy význam, a dítě významně ovlivňují v jeho neprospěch. Vedle trenérů (nebudu zakrývat výsledky výzkumů) a „peers“, relevantních vrstevníků, jsou to i tzv. „overprotective parents“. Rodiče, kteří namísto optimální podpory svému sportujícímu dítěti fakticky škodí nadměrnými zásahy jdoucími nad běžný provozní rámec. Speciální toxickou odnoží jsou tzv. „pushy parents“ a „helicopter parents“. Není potřeba žádný univerzitní přístup, zadejte si na obyčejném Google Scholar tato hesla s přídavkem „sport“, „in sport“ apod., jelikož „pushy parents“ (= nadměrně nebo nepříjemně se prosazující, přehnaně ctižádostiví, ambiciózní apod.) se neomezují jen na sport. Někteří autoři dokonce uvádějí i termín „pushy parent epidemic“. Více nemá cenu dodávat, stačí si jen trochu o tom přečíst…a nebude vám dobře. Tragédií je, že tito rodiče v konečném důsledku ubližují nejvíce vlastnímu dítěti. Ironií je, že to s ním myslí dobře a jsou přesvědčeni, že mu tímto pomáhají. Naprostý opak je pravda. Způsobují mu tím vnitřní rozpor, trauma, a směřují ho k odchodu, jelikož dítě se s těmito situacemi ještě neumí racionálně vyrovnat.
G3, BCM Olomouc : NH O.-Poruba 67 : 60
Hodnota předchozího výsledku a náročnost utkání se ukázaly v dalším průběhu turnaje. Zatímco NH následně úplně kolabuje s pozdějším vítězem, Pardubicemi, o cca 40 bodů a pak v „bratrovražedném“, velmi dobrém vzájemném souboji, prohrává se svou „naklonovanou“ sestavou druhé skupiny NH O.-Poruba, my jsme schopni je po vynikajícím výkonu „na krev“ porazit. Ať nezmiňuji všechny, protože kluci se vydávají na maximum, vedle tahounů Metyho a Honzy je víc a víc vidět Jája Dubanský, oba „hoňáci“, Gali a Kedy, túrují nejvyšší obrátky, dokonce i Šara se začíná prosazovat, ale stojí ho to mikrorupturu lýtka.
Vyhráváme, ale jsme domlácení a pozraňovaní. Večerní team time a klučičí „kecy v kleci“ na hotelu pak napomáhají utvářet jemné předivo vztahů, týmovou chemii, které v budoucnu a v konečném důsledku vedle tréninku odlišují obyčejná družstva od špičkových týmů.
