Nejlepší akce jsou ty, od kterých až tak moc nečekáte, aby se pak vylouply do senza setkání a v našem případě i docela slušného sportovního výkonu. Měl jsem za to, že se k mé výzvě vyjít „krpál“ z Karlovy Studánky (KS) na Barborku a pak ze sedla pod Pradědem k dolní nádrži elektrárny Dlouhé stráně (DS), a ještě kus do Kout nad Desnou (KnD) připojí tak 2,3 podobní blázni. Vzhledem nižší teplotě a pošmournému počasí do takového podniku mohou jít jen idealističtí nezmaři, kteří štreku, jak se na konci ukázalo zvící skoro 22 km, v chladném počasí s poprcháváním, bahýnkem a mokrýma nohama tak nějak nějak „kousnou“.
A všechno bylo jinak. Ať už věříte na Thora, Odina, Dia, Mahavišnu, Pána Boha na nebesích či na celou Trojici svatou, někdo z těchto borců nahoře zaúřadoval, za což děkuji, protože všechno až nenormálně vyšlo a celá banda 24 lidí fungovala. Kluci byli výborní, chytli se hned od začátku, bugr na n-tou po celou dobu, ale šlapali a byli na pochvalu. Bezvadní rodiče, co uměli pomoct, kde bylo potřeba, a rozložit zátěž odpovědnosti na celý „supporting team“ a zároveň tmelili partu. Počasí se lámalo nad Šternberkem po stoupání na Paseky. Rýmařov totální inverze, takže jsme ranní chladné pošmourno z Olomouce nechali daleko za sebou a nad sebou (téměř) totální azzuro a teploty na šortky-a-do-půl-pasu, resp. do podprsenek.
Rychlý přesun z dolního parkoviště KS na začátek treku. Slabší a zelenáči chtěli volit „zelenou“ podél autobusu na Ovčárnu. To plénum borců hned zavrhlo, řvalo„modrá“ je dobrá a jalo se stoupat vymletým kaňonem Bílé Opavy dobrodružnější variantou „tutam-voda-tutam-kámen-za-chvíli-je-se-mnou-ámen“, což někteří zakusili naživo. Navzdory dvěma pauzám na jídlo-pití jsme se docela opotili z převýšení a také sluníčka a odkládali vrstvu za vrstvou. Lála Horác s devíti vrstvami a vskutku plnou polní výbavou tak potřeboval doprovodného šerpu, kterého mu, děkuji mocx, nabídl udělat pan Nedu, abychom nemuseli tak brzo ztrácet člena výpravy.
Výhledy na Petráky z Barborky s poctivými svačinami byly slibnou odměnou před druhou, náročnější, částí treku kolmo Divokým dolem až ke spodní přečerpávačce DS. Přes vystouplé vybíhající kameny do cesty, přes nesčetné pramínky a potůčky křižující naši stezku kolem karových sněhových polí a odhalených skalnatých ostrohů jsme docela svižným tempem doburáceli ke Kamenné chatě na další pauzu a „sčot“. Přece jenom jsme byli lehce věkově nesourodá skupina, od téměř starobního důchodce na čele až po basketbalové kandidáty U10 ročníku 2012. Paradoxně ani tito mladí, ani perla naší výpravy, slečna Sabina, natožpak Franta, u kterého jsem měl lehké obavy, neměli s délkou a „capáním“ potíže než dvě hvězdné komety z týmu U13, resp. U14. Na hřišti to mají být prý lídři… Ale i ti to rozchodili, aby pak na palubě vlaku drželi zábavu až do Olomouce. V KnD větší „break“ na jídlo v restauraci a šup na nádraží a pak do vlaku na poslední část hry „šup-rouška-za-ouška“.
Děkuji rodičům za velkou pomoc a pochvala všem borcům za slušný výšlap. Dobře využitá sobota na čerstvém vzduchu a dobrý trénink kondice jinak než jen na hřišti.
