Mezi svátky se chlapci z U13 zúčastnili mezinárodního turnaje v Plzni. Vyrazili na západ Čech, kde v 7. ročníku Christmas Cupu zápolilo na basketbalových palubovkách 62 mančaftů z Německa, Slovinska a ČR. A jak si vedli?
V první řadě je potřeba poděkovat organizátorům za perfektně zorganizovaný turnaj. Vše šlapalo, jak mělo od ubytování, stravy přes precizní stolky, dobré rozhodčí až po aktualizované online zpravodajství z výsledků utkání a harmonogramů, které bylo k dispozici na webu turnaje do pár minut po skončení zápasu. Před pořadateli smekáme klobouček a ještě jednou děkujeme za možnost se takto velkého turnaje účastnit. Bylo nám potěšením a rádi přijedeme příští rok znovu!
A teď už k nám …
Ve čtvrtek 27. 12. vyrážíme z hlavního nádraží Pendolinem na západ Čech. Po bezproblémovém check-inu a kontrole dokladů (§), odjíždíme. Vánoční nálada očividně ještě stále visí ve vzduchu. Na perónu se mává kapesníčky, smutné pohledy a loučení se na dlouhé tři dny, vyrážejíc na strastiplnou cestu plnou dobrodružství…
Za 3 hodiny a 49 minut vystupujeme v Plzni. Zapomněli jsme jen na Kevina, zůstal doma sám 🙂
Do skupiny nám los přiřkl dva zahraniční soupeře z Německa a Slovinska a družstvo SKB Rokycany.
První zápas hrajeme v tělocvičně SPŠE proti družstvu Tornados Franken (mládežnickou odnoží SV Norimberk). Nám typické vlažné začátky necháváme na Hané a přitlačíme soupeře již od začátku dobrou obranou a solidním zakončením. Dobře bráníme, funguje nám dobírání hráčů a tlak na první přihrávku a získáváme tím jednoduché míče v náš prospěch. V útoku hrajeme týmově a do poločasu si vypracováváme 10 bodové vedení. V druhém poločase již soupeř zahodí počáteční ostych a srovná krok. My se snažíme udržet nastolené tempo, ale místy to oproti první půlce skřípe. Do většího bodového trháku Němce už nepustíme a povětšinou kontrujeme stylem koš za koš. Výborně se v obraně prezentuje Marťas Vojtko, který zapíná „lockdown“ mód na ústředního rozehrávače soupeře a prakticky ho vymaže ze hry. Ve velkém tempu hrají i Miky Čank , táhnoucí zejména útok a Ríša Selucký, aktivní na doskoku pod oběma koši. Ale ani zbytek družstva nehraje vůbec zle a nebýt polevení na startu poslední desetiminutovky, můžeme být s úvodním utkáním na turnaji naprosto spokojeni. Počáteční nervozita v zakončení byla znát, ale bránilo se od podlahy!
SK UP BCM Olomouc – Tornados Franken 40:31 (12:6, 20:10, 30:21) TH: 3/6
Selucký 10b – 0/1, Kaštil 10b – 0/1, Čank 6b, Pazdera 6b – 2/3, Vojtko 4b – 1/1, Očenášek 2b, Kráčmar, Sedlák, Bouzek, Broda, Flaks, Hrnčíř, Kalita, Dočkal.
Po ubytování na místním internátě (na obrázku) se vracíme na místo činu k druhému zápasu ve skupině proti KK Pivka Penutrninarstvo. Slovinský soupeř, který dorazil o den dříve s desetičlennou skupinou hráčů a stejným počtem rodičů téměř od pobřeží Jaderského moře, oplývá dvěma vysokými šikovnými individualitami. Bude otázkou zda-li si se slovinskou školou dokážeme na hřišti poradit. Začátek máme i v druhém utkání dne parádní. První pětka tlačí soupeře ve všech směrech. Nebýt neproměněných TH , které se na turnaji střílí po jednom za 2 body, vedeme po 1Q vyšším rozdílem. Ve druhé čtvrtině se hraje fyzický basketbal nahoru dolů. Zvládáme běhat a bojovat, v obraně se držíme, ale v útoku tápeme. Nedaří se nám dobýt ucpanou slovinskou bednu. Druhý poločas opět zahájíme kanonádou a v obraně pustíme soupeře jen k jedné zoufalé trojce o desku. Jinak s čistým štítem. Ve čtvrté se vyšší soupeř pokouší zvrátit posledním vypětím sil a snůškou clon a signálů utkání, ale vedení si pohlídáme. Zlepšení na doskoku, hlavně útočném a prolomení střelecké patálie z prvního špílu nám připisuje po prvním dni druhé vítězství. V útoku se prosazují Mety Pazdera či Martin Bouzek. Dobrou myšlenkou pak Tom Flaks a střídající Vojta Sedlo.
Soupeř nepříjemný, s dvěma důraznými věžemi. Nám ještě téměř neznáme clony, obíhání a předávání míče na trojce pomocí dribble – hand off, až to místy připomíná házenou. Do toho se vším nespokojený hostující trenér… Za to naši kluci hrají a bojují bezvadně! Nálada v týmu suprová, do druhého dne bez ztráty kytičky, úvod turnaje rozjetý parádně.
SK UP BCM Olomouc – KK Pivka Perutninarstvo 47:36 (14:6, 24:16, 35:19) TH: 4/8
Kaštil 10b – 1/3, Pazdera 8b, Čank 8b – 0/2, Bouzek 6b – 1/1, Kráčmar 4b, Selucký 4b, Očenášek 2b, Vojtko 2b – 1/1, Flaks 2b, Dočkal, Broda, Hrnčíř, Kalita, Sedlák.
Po večeři na 6. ZŠ taktéž v nejbližším okruhu ubytování a hal, dostupné do pěti minut chůze pěšky se vydáváme na slavnostní zahájení turnaje. Krom zahájení a úvodního slova si pořadatelé připravili vyhlašování všech 62 týmů napříč kategoriemi se simultánním překladem do němčiny a oblíbenou diskotéku. Naši borci se nejdříve ostýchají, ale na první českou zahodí zábrany a vyběhnou na palubovku dělat blbosti. Další den nás však čeká pořádná nálož utkání, proto brzo zpátky na ubytovnu a na kutě regenerovat.
„Trenére a dáte nám už to heslo na wifinu?“
Druhý den nás čeká poslední utkání ve skupině. Soupeřem nám bude SKB („Grizzlies Plzeň“) Rokycany. Soupeř nám dobře známý ze vzájemných střetnutí v Brandýse a vítěz olomouckého turnaje, tentokráte však v oranžových dresech startující za družstvo Rokycan. Začínáme poměrně solidně. První čtvrtina je hrou obran, kdy si ani jeden z celků nedá nic zadarmo. Velmi slušně se nám daří dorotovávat v obraně a včas nabírat míč. První Q končí hokejovým výsledkem 4:2. Ve druhé části už se nám nepodaří lepšího soupeře zastavit a kupíme pod tlakem ztrátu za ztrátou. Navíc, když už se dostaneme přes dobrou obranu rokycanských k zakončení, zazmatkujem a přehodíme koš. Ve třetí a čtvrté čtvrtině nás již soupeř válcuje. Občas zazáří kometa, v podobě povedené kombinace hoď a běž či backdoorového sběhu, ale za obzor mizí společně s nedůsledným chytáním míče a topení se v driblingu. Bojovnost se nám upřít nedá, kvalita a odolnost pak soupeři. Končíme výsledkem 20:50, ale rozhodně se nemáme za co stydět. Předvedený výkon patřil k lepším na turnaji a i přes vyšší rozdíl ve skóre jsme si vedli proti kvalitnímu soupeři obstojně.
SK UP BCM Olomouc – SKB Rokycany 20:50 (4:2, 10:22, 18:38)
Kaštil 6b – 0/1, Bouzek 4b, Pazdera 2b, Čank 2, Broda 2, Očenášek 2 – 0/1, Sedlák – 2, Flaks 0/1, Vojtko, Dočkal, Hrnčíř, Kalita, Selucký.
Končíme tedy druzí ve skupině a ve čtvrtfinále nás čeká další slovinský soupeř KK Vojnik. Poprvé ve Sportovní hale plzeňské Lokomotivy. Pěkný sportovní areál se 4 plochami na basketbal. Tady by se panečku trénovalo. Soupeřem družstvo podstatně vyšší a mohutnější. Boj o semifinále, může vypuknout. Ač do hry nevstupujeme v roli favoritů na vítězství, se zápasem se pereme skvěle. Výjimečný hráč v dresu Vojniku, nejlepší U13ka na turnaji, si dělá téměř co chce a zaznamenává v 1Q 16 bodů. Avšak ani my nezahálíme. Konec čtvrtiny se nám příliš nepovede a končíme ji tak za stavu 12:22. Do druhé vstoupíme s podobnou energií. Celá pětka, včetně střídajících poctivě dře a maká. Držíme se v utkání a v poločase jsme -4. Jakoby k nepoznání jsou naši chlapci. Nebojácný basketbal 1na1, dobrá obrana, nasazení na limitu i rychle rozběhlý protiútok. Soupeře se držíme zuby, nehty a odpovídáme bojem koš za koš. A ač soupeřův tahoun nakonec rozhoduje utkání, body či vytvořením jednoduchých příležitostí pro své spoluhráče, náš výkon je hodný potlesku. Vypíchnout lze určitě nebojácný výkon Martina Kráčmara či velmi povedené utkání z dílny Karla Očenáška, který řádil na obou koncích palubovky. Nevyhrálo se, ale opravdu se makalo a byl to náš suverénně nejlepší zápas na turnaji! S kvalitním soupeřem, dobré zápasy. Toto jsme hledali. Kluci dobrá práce.
SK UP BCM Olomouc – KK Vojnik 47:54 (12:22, 26:30, 33:42)
Selucký 12b – 2/2, Kaštil 10b – 0/2, Kráčmar 6b – 1/1, Očenášek 4b – 0/2, Pazdera 4b – 0/2, Bouzek 3b – 1×3, Flaks 2b, Čank 2b, Hrnčíř, Kalita, Sedlák, Vojtko, Dočkal.
„A trenére, můžu sníst jen rýži a maso se zeleninou nechat?“
Ač jsme neprošli přes brány čtvrtfinále, výkon v předešlém utkání nenaznačoval tomu, že bychom měli s budoucími soupeři v bojích o 5. – 8. místo zaváhat. Vzhledem k tomu, že ani jedno družstvo z naší skupiny nepostoupilo do semifinále, nás čekala opět slovinská KK Pivka Perutninarstvo. Možná jsme soupeře v hlavách podcenili, možná už nám po 2 náročných pátečních utkáních došlo fyzicky… Začátek napovídal jasnému průběhu. Čtvrtina 8:2 v náš prospěch, sice se spoustou nedaných šoupáků, ale precizní obranou, která soupeře horko těžko pouštěla za polovinu. Po prostřídání, už jsme neměli tolik navrch a soupeř se na nás začal herně dotahovat. Obzvlášť vysoký hráč s číslem 13 naše hráče doslova až školil. My, chytající se na lep a při fintě soupeře létající do výšin na blok jsme místo práce na nohách svými chybami, nedůsledností a nedůrazem nechávali hosty ve hře. Ve 3Q jsme opět nezačali zle. Na začátku čtvrtiny se nám podařilo vyfaulovat jednoho ze Slovinců, tím pádem by soupeř, absolvující monstr turnaj v 10 lidech, měl jít do čtyř hráčů na ploše. Jak nám praví zvyklosti a smysl pro fair-play nechali jsme hosty hrát v 5. Jen škoda, že hostující trenér jaksi pozapomněl na nepsaná pravidla minibasketbalu a nasadil nejlepšího čahouna s číslem 13, který tak hrál bez minuty 3 čtvrtiny v kuse a sám prakticky svými 23 body zápas rozhodl. My jsme si s obranou jeho a nacvičených kombinací soupeře nedokázali poradit a i proto zápas prohráli. Do toho všeho kulturní vložka slovinských rodičů, kteří hlasitě reagovali na každé rozhodnutí rozhodčích a celému utkání dodali malinko pachuť nesportovního hulvátství. „Brez Překrška“ zůstalo v podání slovinské Pivky letos pod Triglavem. Ale čert to vem, kdybychom svým slabším nasazením a trápením nenechali soupeře čuchnout, utkání bychom neztratili. Zejména obranný doskok, přechod a následné řešení RP bylo oproti ostatním utkáním turnaje suverénně nejslabší. Za zmínku stojí i odolnost a tuhý kořínek Ríši Seluckého, který po jednom ze soubojů přišel o zub a ač to muselo pekelně bolet, neukápla ani slza.
SK UP BCM Olomouc – KK Pivka Perutninarstvo (o 5. – 8.) 33:47 (8:2, 20:16, 29:25) TH: 2/8
Kaštil 8b – 0/4, Broda 6b, Kráčmar 4b, Selucký 4b, Vojtko 2b, Sedlák 2b – 1/2, Flaks 2b, Bouzek 2b – 1/1, Čank 0b – 0/1, Hrnčíř, Kalita, Dočkal, Pazdera, Očenášek.
V pátek večer jsme ještě navštívili bowling, přímo v areálu tělocvičny Lokomotiva, kde měli kluci možnost odreagovat se a odpočinout si u jiné sportovní zábavy po dlouhém dni basketbalu.
„Trenére, ten Big Shock mají ve slevě za 15,-, to je hrůza že nemůžem!“
Sobotní den se nesl ve znamení utkání o umístění. Po ranním úklidu, balení bagáže a snídani jsme se vydali k poslednímu špílu na turnaji proti stejnému soupeři, proti kterému jsme do turnaje vstoupili. Německé Tornados Franken na turnaji čekalo na své první vítězství a motivaci předvést se, rozhodně měl. Za to v našich hlavách to opět nefungovalo, jak mělo. Nebylo to ani tak nasazením, které šlo po čtvrtfinále rapidně dolů a v obou posledních zápasech bylo až trestuhodně nízké, ale spíše nás trápila neschopnost vzít odpovědnost na sebe a důrazně zakončit. Strach a schovávání se ve chvílích kdy bylo potřeba dát jednoduché koše. Nedostatečná snaha jíti za doskokem, či nepřeberné množství nedaných „easy layupů!“ nás tlačili dolů. Přidají-li se neproměněné trestné hody, které se na turnaji počítají za 2 body a šťastný den Němců, kterým spadlo snad úplně vše…, končíme turnaj porážkou.
SK UP BCM Olomouc – Tornados Franken 30:36 (8:8, 18:18, 20:26) TH: 3/13!!!
Po dobu turnaje se neztratil ani Honza Broda, který i s výškovým a věkovým deficitem neměl strach najíždět do soupeřovic obrany či vyvážet míč. Stabilní ofenzivní výkony předváděl Pavel Kaštil, který patřil k našim nejlepším střelcům. Avšak v obraně už to tak slavné nebylo a určitě zde je prostor ke zlepšení. Nelze opomenout ani kluky chodící ze střídačky a to Michala „Wifi-Hrnčíře“, který vhodně doplňoval z lavičky či Tomina Kalitu, který svou bojovností dokázal získat spoustu míčů na doskoku. Dobře se uvedl i novic v naší družině Daniel Dočkal, který v závěru posledního utkání připsal i své první body v naší kategorii.
Celkově si pak z Plzně vezeme 8. místo s bilancí 2 vítězství a 4 porážek. Absolvovali jsme dobrý turnaj s kvalitními soupeři a nabyli spoustu cenných herních zkušeností i se zahraničními celky. Některé zápasy jsme hráli lépe, některé hůře. Posledním místem na turnaji si opět odkrýváme zrcadlo a poskytujeme si srovnání s lepšími celky. Je povzbuzující sbírat v oblastní soutěží vítězství, avšak nakoukneme-li přes Hanácké kopce, ať už směrem na západ či na východ, čekají nás úplně jiní soupeři. Všechno je rychlejší, dravější a dovednější. Naše nedostatky se pod tlakem obrany dostávají na povrch a dělají z nás v případech kdy se lámeme a vzdáváme, vycpané vánoční sněhuláky brnkající na kytary nám známé z Plzeňského obchoďáku. Hýbeme se, ale málo a pomalu. Doufejme že to pro nás bude dostatečná motivace ke zlepšení a budeme v tréninku i v každém zápase pracovat na 100%, abychom se posouvali dál a byli schopni držet krok se zbytkem republiky.
Všechno však nebylo jen černé. Můžeme s klidem říci že jsme na turnaji předváděli poctivý, místy i pohledný minibasketbal. Hráli jsme rychle dopředu, slušně bránili a kombinace založené na clonění z repertoáru našich zahraničních soupeřů jsme jako jedni z mála v naší kategorii (stejně jako Rokycany či Plzeň) nevyužívali. Někdy se i povedlo po přihrávce správně sběhnout a dostat míč na hoď a běž. Někdy najdeme už i ty „zadní dveře“ a hlavně to do toho backdooru hodíme. A někdy už správně rotujeme v obraně, kdy nám funguje dobírání hráčů. Teď pojďme jen z „někdy“ udělat „častěj“ 🙂
Kluky musím za turnaj pochválit a poděkovat jim. Chovali se slušně a vzorně reprezentovali naše město i klub. Během výletu, se až na jeden pozdní příchod na sraz, nevyskytl žádný problém či průser, který by bylo potřeba řešit. Na pokojích byl udržován pořádek a zejména při odchodu nás s trenérem mile překvapila čistota v izbách s jakou jsme ubytovnu opouštěli. Bezproblémová cesta i závěrečné odpoledne v Techmania Science Center proběhlo na jedničku. Kluci si po třech dnech sportovního zápolení užili zábavu ve vědeckém centru, kde se snad i dozvěděli něco nového z oblastí fyziky, geografie či chemie. Nabagrováno máme jak na nový most na Komenského, z potápějící se lodi jsme se dostali všichni a nakonec i toho trenéra jsme pustili z klece…
Poděkování jde nejenom organizátorům a klukům, ale i jejich rodičům. „Special thanks“ pak asistentům Filipu Koukolovi a Karlu Brodovi za organizační pomoc na místě a Romanu Seluckému, který nám pomohl jako doprovod znající místní terén.
Pevně věřím, že si kluci suprový výlet zase někam jinam užili a vezou si z turnaje spousty zážitků. Rozhodně si myslím, že zatím největší turnaj který jsme společně absolvovali, pro nás byl velkým přínosem. Doufám že se nám letos ještě minimálně jednou poštěstí se podobného turnaje zúčasnit. Určitě to je cesta jak se posouvat dál a získávat mnoho cenných herních zkušeností 🙂
KS.