V pátek 2. 2., jsme se z hlavního vlakového nádraží vydali směrem ke státním hranicím k našim východním sousedům na Slovensko. V sobotu nás v Žilině čekal turnaj starších minibasketbalistov, kde jsme měli možnost zahrát si kvalitní utkání, vyzkoušet si mezinárodní palubovku a nabýt srovnání se slovenským basketbalem. Po bezproblémovém check-inu v nádražním foyer, nastoupení do vlaku a usazení se na svá místa i se všemi zavazadly, nic nebránilo jízdě vstříc dobrodružství. Zapomněli jsme pouze na Kevina, který zůstal sám doma.
Vlak přijíždí do stanic…
Lipník nad Bečvou – kdo kde bude sedět, 13 se nás do 6ti sedaček nevleze?
Valašské Meziříčí – paní s kluky v jednom kupé, mění místa.
Horní Lideč – buňka A podniká klepací nájezdy na buňku B. Tu to ruší, sledují na mobilu Euroligu.
Púchov – neotevřitelné okno otevřeno…
Žilina – konečná stanice, prosíme, vystupte 🙂
Z nádraží pak trolejbusem na Borik ubytovat se.
„Tréňo, jak se řekne slovensky dobrý den?“
„Můžu tady platit korunami?“
„My máme na hotelu v pokoji i televizi?!“
Společná týmová večeře v restauraci
Co si vybrat? Pizza jede! S enciánom, šampiňóny i kuracinou.
Během čekání na jídlo, zkracujeme čas koukáním na olomoucké prvoligové derby. V poločase je UP zpátky v zápase. Po přestávce nakouskovaná často přerušovaná hra už moc netáhne. Po jídle krátký team time a na pokoje. Docela mne udivilo, že už borcům ty chytré telefony neslouží jen k paření Minecraftu a Candy Crush ságy. Momenty kdy nemůže jít spát, protože ještě neviděl „highlighty“ z předešlé NBA noci nebo propočty zda ten zápas stihnou dokoukat do večerky, to si pak člověk říká, že ta práce má smysl.
Po snídani trolejbusem na Limbovou. Přivítá nás pěkná školní tělocvična oděná v barvách turnaje. Nechybí bohaté občerstvení připravené domácími, výborná káva ani dobrá zápasová kulisa kořeněná bubnem. V prvním zápase nás čeká domácí Žilina, favorit a pro mě „headliner“ turnaje. Družstvo na loňském národním finále U11 SR stříbrné. Kvalitní zápas. A jak na tom jsme?
Zase ty začátky. Než my se rozkoukáme, už se nám to sype do koše. Na závěr první čtvrtiny jsme chytli tempo, škoda jen nedaných šestek. Druhá pětka začala o poznání lépe v obraně. Soupeři dovolila skórovat jediný koš ze hry a do poločasu nás posílala s tříbodovým vedením. Lichá pětka však nedokázala reagovat na dobrou hru domácích, prohrávala 1na1 a trápila se v útoku. Ve čtvrté jsme dotahovali. Podařilo se nám přiblížit na 4 bodový rozdíl zhruba minutu a půl před koncem, ale domácí Galovič důležitými body utnul naše naděje na vítězství.
Vyrovnaný zápas s dobrým soupeřem je něco, co jsme přesně na turnaji hledali a zkušenosti v něm nabyté určitě v dalším průběhu naší společné práce zúročíme. Nevedli jsme si na úvod vůbec špatně a jak se později ukázalo, dokázali jsme budoucí vítěze turnaje potrápit ze všech nejvíce.
MBK Victoria Žilina – BCM Olomouc 46:40 (17:10, 22:25, 38:27)
Selucký 17b – 1/4, Kaštil 8b – 4/11, Broda H. 7b – 5/8, Bouzek 5b – 1/1, Flaks 3b – 3/4, Bílek 2b, Němec 2b, Očenášek 0/2, Kalita, Krátký, Hrnčíř, Ištvánek, Broda K., Sedlák.
Po krátké pauze na občerstvení jsme hráli druhé utkání a to s našimi krajany ze Zlína. Soupeře dobře známe, setkáváme se s ním v soutěži U13. Tentokrát nás čekal společný zápas na zelenej slovenskej palubovke. Z prvního zápasu jsme prohodili pětky. Nebýt první čtvrtiny, kterou jsme dostali naloženo a zejména v obraně působili odevzdaně, věřím, že hrajeme se soupeřem vyrovnanou koncovku. Další část zápasu už jsme se ševci vedli rovnocenou partii. Poslední kvartu se nám proti postaršenému soupeři podařilo vyhrát a za předvedený výkon se nemůžeme stydět.
SKB Zlín – BCM Olomouc 63:37 (29:6, 40:15, 54:23)
Očenášek 10b, Kaštil 9b – 1/4, Selucký 8b. 0/2, Bílek 4b – 2/2, Sedlák 2b, Bouzek 2b, Flaks 2b – 0/2, Broda H. 2b – 0/2, Kalita, Krátký, Ištvánek, Hrnčíř, Broda K., Němec.
V pauze na oběd jsme zamířili do nedalekého obchodního domu MAX. Někteří zvolili nákup suvenýru v podobě gumových míčků, někteří byli v 5D kině, někteří zas zkoušeli vytáhnout si plyšáka za sklem. Aneb „jednou toho mamuta přece musím vytáhnout, ať to stojí, co to stojí!“
Poslední zápas žilinského Krinner cupu nás čekal proti ŠBK Sereď. Soupeř, který pružně nahradil ochorelý BSC Bratislava, byl pro nás výzva a souboj o třetí flek. Družstvo hrající sympatický basketbal nahoru/dolu, podobně jako my, čekal také poslední zápas na turnaji.
Vstup do zápasu se poved. Projevila se naše výšková převaha, kdy jsme proti dovednostně vybaveným leč menším chlapcům ze Sereďe měli navrch na doskoku. V obraně se nám dařilo brzdit šikovné bratry Truongy. Jediná nepovedená pasáž hry, byla druhá perioda. V ní jsme ztratili vybudovaný náskok a až příliš jednoduše nechali soupeře zakončovat. Potom už jsme to rozběhli dopředu a rychlými protiútoky společně s dobrou obranou přehrávali soupeře. Dobře si v obraně vedla i sudá pětka, která napravila menší výpadek z předešlého střídání. Ve finále jsme tak porazili Sereď 53:36 a vybojovali bronzové medaile. Náš soupeř však zaslouží poklonu za dobrý výkon. Bylo to pro nás další cenné utkání.
BCM Olomouc – ŠBK Fándly Sereď 53:36 (15:10, 20:23, 44:30)
Selucký 25b – 1/5, Kaštil 12b – 1/6, Broda H. 6b, Bouzek 6b, Očenášek 2b, Ištvánek 2b, Flaks 2b, Němec, Broda K., Hrnčíř, Krátký, Kalita, Sedlák, Bílek.
Po závěrečném finále, kdy domácí Žilina dobyla šestku Zlína a zvítězila o 20, došlo na slavnostní vyhlášení. Medaile nám předával žilinský politik, možná budoucí župan, společně s trenéry domácího výběru. Na krku se nám houpal zasloužený bronz.
Za zmínku stojí i výkony našich hráčů. Honza Broda si chodil celý turnaj pro míče, nebál se je vyvážet a zakládal protiútoky přesnou přihrávkou, což mu vyneslo místo v AllStars turnaje. Povedený turnaj měl i Pavel Kaštil, bojoval o prostor na doskoku, zbavil se strachu jít do kontaktu při nájezdu do koše a celkově zahrál konstantně dobře ve všech utkáních. Podobně i Ríša Selucký, který byl vyhlášen MVP našeho družstva na turnaji. Dařilo se mu bodově a svou bojovností a ochotou vrhnout se na zem po téměř ztraceném míči si sošku zasloužil. Špatně si nevedl ani po delší zápasové pauze Karlos Očenášek. Obzvlášť se mu dařilo ve druhém utkání proti Zlínu, kdy se nebál dojít do koše či vyvážet míče a trefně je distribuovat spoluhráčům. Dobrý výkon v obraně předváděl Šimon Němec, na kterém ležela těžká černá práce, kterou povětšinou obstarávají Marťasové a to bránit rychlonohé rozehrávače soupeře. Místy se mu to dařilo parádně, místy protihráče nestíhal. Také tak Marťas Bouzek měl dobré momenty, více se mu vedlo na naší obranné polovině, kdy krom občasného točení se zády k soupeři, znepříjemňoval soupeřovým hráčům pohyb s míčem po hřišti a umně řešil v obraně situace dribble hand off. Svými výkony překvapil Tomáš Kalita, který tvrdě pracoval na doskoku a na útočné půli se mu podařilo zklidnit a nacházet volné místa k zakončení. Tom Flaks u hry přemýšlel a padla mu párkrát i volná střela z dálky. Jen ten moc rychlý jabstep mu občas pískly. Určitě nezklamali ani naše posily z mladších. Ať už to byl Adam Bílek s dobrým tahem na koš a slušnou obranou 1v1, či Vojta Sedlo, který se po prvním zápase otrkal a chytrými přihrávkami otevíral střelecké pozice pro své spoluhráče nebo Kuba Broda s pěknými momenty při záchraně, v outu téměř ztracených míčů. Dost asistencí nasbíral i Vašón Krátký, kterého je nutné pochválit také za nebojácnost při vyvážení míče. Na driblinku musíme ještě trochu zapracovat, ale ten kluk ten míč chce. Dalším příjemným překvapením byly i výstupy obou Michalů. Míša Ištvánek, dával pozor na kroky a nevynucené ztráty míče tak téměř vymýtil ze své hry. Chtělo by to ještě zvednout hlavu při driblinku, aby měl větší rozhled na hřiště. A Míša Hrnčíř předvádí poslední dobou velmi zlepšené výkony na obou koncích ihriska, kde s ledovým klidem ve tváří túruje muziku.
Celkem 8 omluvenek měl trenér v mailu, i přesto se nám podařilo odjet turnaj v solidním počtu 14 hráčů, což považuji za naše malé vítězství. Co se týče hry, musím kluky pochválit za přechod do útoku, snahu bránit naplno po celém hřišti a schopnost dobře si přihrát. Naopak musíme stále pracovat na driblinku, důrazu na obou stranách plochy a tlaku na útočném doskoku.
V prvé řadě musím poděkovat Kroměříži, která nám dovolila odložit naše utkání soutěže U13 a umožnila nám tak účast na Krinner Cupu. Samozřejmě největší dík jde k organizátorům turnaje v Žilině, kterým se povedlo uspořádat výborný turnaj. Pomohli nám se vším, co jsme potřebovali a byli zde po celou dobu turnaje pro nás. Stejně tak gratulace k zaslouženému vítězství a doviděňa! Zároveň i trenéru Karlovi, který s námi absolvoval výlet na východ a pomohl se zajištěním bezpečného návratu. V neposlední řadě pak musím poděkovat klukům. Byli suproví. Jak řekla paní ve vlaku „máte slušné a hodné děti“. S tím prvním musím souhlasit. Jde vidět, že od začátků našeho společného putování basketbalem, stárnou. Jsou dobře vychované a vzorně reprezentovali náš klub. Hodné jsou také, na hřišti pak někdy až moc. Hrát podle pravidel fair-play je to nejdůležitější. Být na hřišti hodný však občas svádí k tomu být na hřišti měkký či nedůrazný, často pak i poražený. Jak jsem psal, máme na čem pracovat. A to je jen dobře. Střetli jsme se s kvalitními celky, poznali nové basketbalisty ze sousední země a v bandě si užili legraci, kterou sebou společné výlety přináší. Něco co při cestování na zápasy po regionu nekoupíte 🙂
KS.