Máme za sebou první extraligový víkend kategorie U14. A nutno říct, že přesně tohle jsme chtěli a potřebovali. Prostředí, které je konkurenční, náročné a neodpustí výpadky koncentrace. Prostředí, kde se neukazuje jen talent, ale hlavně charakter, odolnost, schopnost reagovat na tlak a přebírat odpovědnost.
Sobota: dobrý začátek, varovný signál
První sobotní utkání proti Bekse Pardubice jsme začali velmi dobře. Od úvodních minut jsme byli aktivní a postupně jsme si dokázali vybudovat bodový náskok, který se vyšplhal až ke dvaceti bodům. V tu chvíli to vypadalo, že máme zápas plně pod kontrolou.
Jenže pak přišla druhá čtvrtina a s ní výrazný pokles našeho nasazení. Nechali jsme si vnutit styl hry soupeře, přestali jsme dělat správná rozhodnutí a začali jsme zbytečně chybovat. Největší problém byly soupeřovy protiútoky, které jsme často doslova darovali vlastní nedisciplinovaností na útočné polovině hřiště nevhodnou volbou střel. To jsou přesně situace, které se v extralize nekompromisně trestají.
Individuálně stojí za zmínku výkon Jana Coufala a Toma Silného, kteří díky své výšce a síle dominovali na doskoku a v obraně dělali soupeři velké potíže. Bodově se dařilo také Vincentu Michálkovi a Štěpánu Ondruškovi.
Neděle: lekce odolnosti a emocí
Druhé, nedělní utkání bylo v mnoha ohledech skoro přes kopírák – bohužel tentokrát s hodně hořkým koncem pro nás. Začátek byl opět velmi slušný. Soupeř měl problém reagovat na naši rychlost a agresivitu, míč nám dobře putoval z ruky do ruky a znovu jsme si dokázali vybudovat výrazný bodový náskok.
Ve druhé čtvrtině ale přišel moment, který celý zápas zásadně ovlivnil. Zranění Štěpána Ondrušky po nešťastném došlapu na nohu soupeře při zakončení bylo jasným signálem, že tohle nebude dobré. Pro tým to byla taková facka – bohužel nás doslova posadila na zadek. Padla na nás deka a dlouhé minuty jsme se z ní nedokázali dostat.
Chyba střídala chybu, sebevědomí klesalo a soupeř velmi rychle vycítil, že jsme se stáhli a přestali hrát naši hru. Přitvrdil v obraně, nenechal nás nadechnout a my jsme se nechali zatlačit. V útoku jsme úplně vypnuli a snažili se hrát chaos 1 na 5, který na této úrovni už jednoduše fungovat nebude.
Až ve chvíli, kdy tohle dokážeme pochopit i ve vypjatých momentech – v únavě, v emocích a pod tlakem – budeme opravdu nezastavitelní.
Znovu se velmi dobře profilovali Jan Coufal a Tom Silný, kteří byli díky své síle a suverénnímu doskoku oporami na obou stranách hřiště. Bodově se přidal také Rychtar, který soupeře i trestal přesnými trojkami.
Po většinu utkání jsme tahali za kratší konec, ale v posledních dvou minutách přišlo poslední tažení. Zejména Vincent Michálek jasně ukázal, že už má dost „mlácení po rukách“ a šel do soupeře stejně důrazně zpátky. Bylo to za hranicí faulů? Ano. Ale v neděli se to mohlo.
Do koncovky jsme vstupovali se ztrátou jedenácti bodů, přesto kluci dokázali stáhnout rozdíl až na tři body. Na vysněné vítězství to tentokrát nestačilo, ale i tak šlo o velmi cennou zkušenost.
Celkový pohled na extraligový víkend
Závěrem je více než zřejmé, že pokud budeme schopni udržet koncentraci po celou dobu utkání, držet tempo z tréninkového procesu – které si troufám říct, že se široko daleko jen tak nevidí – a nenechat si vnutit hru soupeře, budeme schopni dotahovat i tato neuvěřitelně cenná utkání do vítězných konců.
Jedna věc je prohra, která samozřejmě mrzí. Druhá, a možná ještě důležitější, je ale obrovská herní zkušenost pro všechny naše hráče z takto vypjatých a těsných zápasů. Právě tato cesta nás dokáže posouvat dál, ukazovat nám naše nedostatky a formovat nás nejen jako hráče, ale i jako lídry a charaktery do dalších let – v extralize U15, U17 a potenciálně i U19.