V sobotu 19.10. zavítali mladší minižáci do “Hanáckých Atén” odehrát další dvojtukání Středomoravského přeboru. Loňské vyrovnané “bitvy”, byly předzvěstí kvalitních minibasketbalových utkání. A jak to tedy dopadlo?
Do prvního špílu jsme nevstoupili ideálně. Zbytečně nervózní začátek z naší strany pramenil k nevynuceným chybám a soupeř po první kvartě odskočil na rozdíl 6 bodů. V druhé čtvrtině jsme srovnali krok. Dařilo se nám dobře hrát 1v1, úspěšně řešit přečíslení a místy i solidně bránit hráče bez míče. K bodovému trháku to však nevedlo a v poločase jsme byli –8. V druhém poločase jsme “zamíchali” karty, pozměnili sestavy a snažili se postupně ukrajovat z náskoku domácích. V barvách Kroměříže se však rozehrál Miky Z. a činil nám velké problémy při hře 1na1. U nás pomyslnou korouhev pozvedl Bába, který bez bázně úspěšně atakoval soupeřův koš. Fifty-fifty po třetí Q jsme byli stále o krok pozadu a soupeř držel 11 bodové vedení. Poslední osmiminutovka se nesla ve znamení – koš za koš. Necelé 4 minuty před koncem se nám konečně podařilo “nastartovat motory” a agresivní obranou a rychlým zakončením jsme se začali vracet zpátky do utkání. Velmi dobrým nasazením i rychlostí vynikali zejména Zbořa a Luky, kteří přitlačili na backcourtu a získávali míče, které promptně vraceli do soupeřova koše. Družstvo bojovalo jeden za druhého a 6 vteřin před koncem se nám podařilo vyrovnat na 61:61. Soupeř měl však výhodu posledního útoku, kterou náležitě využil a střelou vteřinu před koncem ukořistil vítězství o 2 body.
Panečku to byl zápas! Místy byl k vidění opravdu pohledný minibasketbal a před oběma týmy je třeba smeknout klobouk. Naši kluci to nezabalili, hráli až do konce, jen tu pomyslnou třešničku na dortu slupnul soupeř. Nutno přiznat, že po celou dobu utkání “slávisti” tahali za delší konec provazu a byli o chlup lepší, hlavně efektivnější v zakončení. Ale rozhodně se nemáme za co stydět, “comeback” v poslední čtvrtině byl ukázkou že se s námi musí počítat do závěrečné sirény. Hlavy nahoru, jede se dál, druhý zápas začíná 0-0.
Slavia Kroměříž – BCM Olomouc 63:61 (17:11, 34:26, 49:38)
Do druhého utkání jsme vstoupili aktivněji než do toho prvního. Od začátku jsme diktovali tempo hry. Hráli tzv. nahoru-dolů, kdy nás zdobil rychlý přechod do protiútoku a nasazení v obraně. Po první čtvrtce +8. V druhém dějství jsme ještě o něco zrychlili. Vypíchnout musím Páju Škáru, který i přes dobrou obranu nejlepšího hráče soupeře Filipa S., dokázal být aktivní i na útočné polovině, kde zatěžoval soupeřův koš důležitými body. Do půle se nám podařilo dostat na +13. Lichá pětka pokračovala v nastaveném trendu a na fyzičku a rychlost přehrávala soupeře. Velmi dobře se ukázal Káca, který sbíral doskoky pod oběma koši, svědomitě bránil dobře hrajícího Vincenta P. a nebál se hrát 1v1 do kontaktu. Ale nebyl jediný, celá “lichá” sedmička hráčů makala na 100 % a navýšila vedení na 20. V posledním dějství nám však utekl start čtvrtiny. Soupeř se 14body v řadě vrátil do zápasu. V úvodu se nám nechtělo rvát se o míč. Poté jsme některé situace začali řešit zbrkle a horko těžko zastavovali rozjetý kroměřížský vlak. Naštěstí jsme se oklepali, včas zatáhli ruční brzdu a dotáhli utkání do vítězného konce. I přesto náš “blackout”, kdy si myslíme že už je hotovo, trochu zamrzí, protože bojovat a rvát se o každý míč se musí od úvodního rozskoku do závěrečného klaksonu.
Finále končí, opona padá! Kluci si podají ruce a plácnou s oběma tábory diváků. Ochozy tleskají ve stoje. Všichni už se těší na oběd… Obe družstva předvedla super výkony a nechala na hřišti maximum. Gratulace a klobouk dolů soupeři, hrál velmi dobře a ukázal nám nedostatky, na kterých musíme v tréninku pracovat.
Slavia Kroměříž – BCM Olomouc 54:65 (10:18, 24:37, 33:53)
Pochvala musí jít rozhodně i našim klukům. V prvním utkání se týmově semkli, fandili si a bojovali až do konce. V druhém hráli “náš” basket, ustáli nápor soupeře a zaslouženě zvítězili. Dobrá práce! Neusínáme však na vavřínech! „Když budeš slavit staré úspěchy, nové ti utečou.“ Vyrovnaná utkání s kvalitním soupeřem nám ukazují, na čem pracovat v tréninku. Ať už je to je to pohyb bez míče, obrana, kondička a další basketbalové i pohybové věci na naší společné cestě. I proto je potřeba vždycky makat na 100 %.
I proto se snažíme hrát turnaje s mezinárodním srovnáním nebo hledat další kvalitní soupeře i mimo náš region, protože to kluky posouvá nejvíc. A budeme hledat dál, protože takovýchto dobrých špílu je u nás v oblasti pomálu jako šafránu.
Závěrem dvě věci.
Na utkání zavítal i nový Trenér mládeže ČBF. Těší mě, že k nám do oblasti dorazí z federace někdo, koho zajímá rozvoj našich budoucích nadějí. Už to, že pochválí nebo třebas jen projeví zájem o utkání U12, potěší. Super Šimone, jen tak dál!
Velké poděkování i našim fanouškům z řad rodičů, sourozenců, spoluhráčů a dalších, kteří během obou utkání fandili a dojeli nás povzbudit do KM v hojném počtu. Vážím si toho, bez vás by to nešlo! Jen drobnou technickou… i rozhodčí jsou lidé a mohou dělat chyby. Pokud chceme, aby začínající muži či ženy s píšťalkou u mnohdy “nevděčného” povolání zůstávali, je třeba jim dát prostor na to, aby chyby dělali a učili se z nich. Stejně jako je dělají kluci. Proto bych byl rád, kdybychom jim jako trenéři i fanoušci dali dostatek prostoru a času, aby se to mohli naučit a nebyli na ně příliš přísní. Vím, že je to občas těžký. Emoce ke sportu neodmyslitelně patří, ale pořád je to sport malých dětí.
Ještě jednou díky za podporu, pomoc s dopravou a těšíme na další shledání pod bezednými koši! 😊
