V pátek 27. 4. jsme od haly UP vyrazili téměř v plném počtu do Nového Jičína, kde nás čekalo vyvrcholení sezóny v podobě Národního finále mladších minižáků. Pro nás to byla možnost, zúčastnit se kvalitního turnaje, poměřit se s celky z jiných oblastí a hlavně užít si srandu a zábavu, kterou sebou třídenní výlet zase někam jinam přináší.
Nový Jičín, ležící na okraji Podbeskydské pahorkatiny, je město s velkou basketbalovou tradicí. Ať už to byl Tabak, Tonak, Mlékarná Kunín, Geofin nebo Miltra, basket v tomto městě táhne dodnes. V první dekádě nového tisíciletí proháněli novojičinští v nejvyšší soutěži mistrovský Nymburk a posbírali spoustu umístění na bedně. Pro tento víkend se z jičínské tělocvičny (společně s halou Masarykova gymnázia v Příboře) stalo jeviště malých basketbalistů, toho nejlepšího v kategorii U12, co se u nás honí za oranžovým nesmyslem.
Po bezproblémovém check-inu a cestě jsme „dorazili na místo určení“. V prvním utkání nás čekal soupeř z východních Čech, obhájce titulu, loňský vítěz NF U11, Pardubice. Co lepšího na rozjezd, než poměřit síly s družstvem ze špice.
SK UP BCM – BK Synthesia Pardubice 56:101 (17:21, 22:53, 42:76)
Setkáváme se s realitou. Všechno je rychlejší, tvrdší a lepší. Máme problémy se uvolnit pro balón. Navzdory tomu nevstupujeme do utkání až tak špatně. V útoku nám docela padá. Povedené minuty předvádí P. Kaštil, nebojí se hrát jedna na jedna a rozdává pohledné asistence. Pořád se nám nedaří vyvíjet na soupeře dostatečný tlak. Pardubičtí nás v tomto ohledu jasně přehrávají. Dostávají s míčem spoustu prostoru „rozjet to“ a v koši se nám pak už těžko brzdí.
Ve druhé kvartě se pak pardubický bodostroj rozjede naplno. Problémy se uvolnit pro míč, přetrvávají. Na útočné polovině chybí pohyb. Zejména bez míče. Spíše postáváme, než abychom se ostře cukli se snahou se uvolnit. Soupeř rozběhá nohy a protiútok za protiútokem nás válcuje. Prvních 6 minut druhé čtvrtiny se nám nepodaří vstřelit koš. Je z toho šňůra 0:19 a skóre 46:21 pro Synthesiu. K vidění jsou i pěkné momenty na naší straně. Baseball pass přes celé hřiště od Metyho na M. Vojtka nebo Ričího bojovnost, ale bohužel jen to nestačí. V poločase za stavu 22:53 je prakticky po zápase.
Do třetí čtvrtky nevstupujeme zle. Pavel začíná slibně šoupákem a dobrou obranou. Společně s Ševčou táhnou po zbytek čtvrtiny družstvo bodově. V obraně nechytáme sběhy ze slabé strany. V pardubické hře jsou k vidění i pohledné momenty typu vnik a výhoz, což u nás jest málokdy k vidění. My se spíš rozbíjíme o desku, respektive o protihráče. Trpíme na naše „kopce-passy“. Dlouhou přihrávku dopředu, která letí skoro až ke stropu a zbytečně dlouho. Z toho plyne spousta jednoduše odevzdaných míčů do rukou soupeře. A hlavně, nestíháme v obraně. Opět se dá vypíchnout pár našich „highlightů“. Obzvlášť Pavlova nezištná přihrávka na M. Bouzka 4 minuty před koncem třetí kvarty, patřila k našim lepším momentům na turnaji. Čtvrtinu prohráváme 20:23, s lichou bandou Pardubic zvládáme držet bodově krok.
V poslední čtvrtině se oproti úvodní osmiminutovce sudá pětka zlepší, ale stále to není ono. Kulháme zejména v rychlém protiútoku, kde jsme o krok pozadu. Pořád nebráníme. Zlepšená hra Karla Očenáška, nám otevře cesty probít se k soupeřově koši, ale efektivita zakončení – nic moc. Ričí Selucký v obraně dře, ale o půl hlavy vyšší Petr Fiedler (Pce) využívá svých dispozic. Dvě minuty před koncem 4Q po pěkném sběhu smečuje dvěma do koše. Hezky.
Po závěrečné siréně svítí na tabuli skóre 56:101. Šli jsme do utkání s cílem uhrát trochu lepší výsledek, ale zklamáni rozhodně nejsme. Nebýt nepovedené druhé Q, mohlo to být lepší. V útoku jsme nepředvedli až tak špatné střelecké představení, za to v obraně (která ty zápasy přece vyhrává!) to nebylo ono. Jen pro představu, jsem si udělal malou statistiku pro nás důležitých ukazatelů, abych věděl, jak na tom zhruba jsme ve věcech, které po klucích chceme na tréninku i v zápasech. Na body z rychlých protiútoků vyhráli Pardubice 42:14! Zejména ve druhé části hry, kdy se jim podařilo dát 9 jednoduchých košů z fastbreaků, nás jednoznačně přehráli. Lepší práce v obraně s větším tlakem na míč v podání hostů nás dohnala k 32 ztraceným míčům, ze kterých pak soupeř těžil.
Body: Ševčík 18b – 2/5, Kaštil 14b – 2/4, Selucký 10b, Očenášek 5b – 3/6, Vojtko 4b, Bouzek 2b, Simper 2b, Pazdera 1b – 1/2, Broda – 0/2, Ištvánek, Kalita, Krátký, Hrnčíř, Němec, Strebkov, Flaks, Kráčmar.
MVP: Kaštil
Po obědě a slavnostním zahájení v Příboře (za přepravu musím moc poděkovat rodičům), jsme se přesunuli zpět do Nového Jičína, kde nás čekalo druhé utkání skupiny B proti Klatovám.
SK UP BCM Olomouc – BK Klatovy 38:90 (11:36, 19:59, 29:71)
Po porážce od favorita, hlavy nahoru a jdeme na ně!
Vstup do utkání pěkně vystihuje fotka zhruba minutu po zahájení hry…
Tři naši borci v modrém si zavazují tkaničky…po 50 vteřinách. Nedůslednost a připravenost na utkání se odráží v úvodních minutách. Klatovští do utkání vletí dětským slangem „jak načipovaní“ a důraznou, ale zároveň čistou obranou nás šlapou hlava nehlava. Kupíme ztrátu za ztrátou. První pětiminutovku prohráváme 20:2. Západní express Klatovan, prosím nastupte, nepřibržďujeme. Lokomotiva soupeřů jede na plný plyn. My se ubíjíme v driblinku, místo toho abychom to hodili, chytáme se do zdvojovacích pastí. V závěru kvarty už trochu chytáme tempo, ale v obraně nejsme tak tvrdí jako soupeř.
Do druhé Q vstupujeme za stavu 11:36. První tři minuty nám levá ruka překáží. Hrneme všechno na silnější pravou, kde naše výlety končí většinou v pravém rohu hřiště ve dvojici obránců. Navrch klatovští procházejí naší obranou jako nůž máslem. Až v půlce čtvrtky se malinko zvedneme. Hodíme míč rychleji dopředu a konečně i dopředu běháme. Vytvoříme si šance z protiútoků, ale na rozdíl od soupeře se v jejich proměňování trápíme. Mraky zahozených šoupáků…za to soupeřovi padá vše. Sašova přihrávka z otočky a jeho bojovnost, byli světlými okamžiky druhé quarty.
Po poločase v liché pětce už je to o poznání lepší než na začátku. Zlepšíme obranu a nehrajeme zle. Stále nás dolů tlačí nedané tutovky, které soupeř tvrdě trestá RP. Ale o mnoho lepší výkon než ze startu utkání.
V poslední čtvrtce opět nechytíme začátek kvarty. 13 bodový náděl od soupeře z úvodu a můžeme pokračovat. Ledabyle ztrácíme a soupeř proto svůj náskok ještě navyšuje. Celkově nás pak přehrává v agresivitě, nasazení a efektivitě zakončení.
Bez boje to nejde pánové, a když nám tam nepadá tak už tuplem ne!!!
Body: Ševčík 12b – 2/2, Selucký 7b – 1/1, Vojtko 4b, Simper 4b, Strebkov 3b – 3/4, Kaštil 3b – 1/3, Kráčmar 2b, Ištvánek 2b, Broda 1b – 1/4, Pazdera, Němec, Flaks, Kalita, Krátký, Hrnčíř, Bouzek, Očenášek.
Body z RP (OL:KL)- 14:44.
MVP: Selucký
Po dvou porážkách ve skupině víme, že i další den budeme hrát v Novém Jičíně. Skupinu o 9. – 12. místo. Našim soupeřem bude Sluneta Ústí nad Labem.
Druhý den, po snídani zkoukneme čtvrtfinálové utkání mezi Vysočinou a Pardubicemi, které dotáhne do vítězného konce náš soupeř z úvodního dne. Po obědě nás čeká Ústí.
SK UP BCM Olomouc – BK Sluneta Ústí nad Labem 56:72 (17:15, 28:36, 48:53)
Soupeř, který potrápil v základní skupině budoucího vítěze z NH Ostrava i čtvrtfinalistu z Vysočiny. Pro nás to byl po dvou vysokých porážkách soupeř v naší výkonnostní skupině. Od začátku je jasné, že to bude boj o každý míč. Nám v úvodu dělá opět problémy pohyb bez míče. Jeden hraje a zbytek nereaguje a nenabízí se. To pak těžko tu přihrávku dát, když nejsi volnej…První část kvarty se nese ve znamení měkké obrany, ve druhé čtyřminutovce už v ní přidáme a zlepšíme ji. Střelecky nás táhne Kuba Ševčík a společně s Pavlem a M. Kráčmarem si chodí do koše pro fauly. V první Q jich získáme hned osm.
Do druhé části jdeme s mírným vedením, ale…první akce nevyhodíme a soupeř srovnává. Až příliš mnoho míčů končí v rukách soupeře. Po otrkání zažhavíme motory. Ričí Selucký si bere do ruky lopatu a přikládá do kotle naší pomyslné lokomotivy. Coast to coast, nedáme, je první v obraně, doskočíme, je první v útoku. Takto se má hrát a bojovat! Ve třetí minutě dává koš s faulem. Lavečka žije. Vedeme o 6. Atmosféra v hale graduje. Čtvrtý faul Ríši ve 2Q znamená jeho nucený odchod na lavečku. Soupeř po timeoutu přitlačí v obraně a 6 body v řadě se vrací do hry a přidává další jednoduché koše. Poločas končíme povedeným přehozem. 28:36 pro Slunetu.
Třetí čtvrtinu se nám daří stahovat náskok. Dirigentskou taktovku si bere do ruky Ševča a skóruje. Místy je k nezastavení. Hezké momenty má i Kráčme, vybíhající do Rpčka nebo Pavel a jeho eurostep v závěru čtvrtiny. Vyšší obrátky a bojovnost jsou znát, ale v obraně malinko tápeme.
Do poslední periody jdeme s pětibodovou ztrátou. Opět se potýkáme s našim pravoructvím a neochotou používat i slabší ruku. No jo tou lepší se dribluje líp, ale soupeř nás pak čte jak leporelo. Tři minuty po začátku si dělá Ríša pátý faul. V obraně se nám nedaří přibrzdit šikovného playmakera hostí s číslem 7 na zádech. Ztrácíme. A ač nám párkrát vyjde přehození baseballem přes celé hřiště, nestačí to. Poslední dvě minuty se to snažíme urvat každý sám za sebe a to není cesta. Zápas nakonec ztrácíme v poměru 56:72.
I přes porážku jde najít pozitiva. Lepší tlak v úvodních dvou čtvrtinách nám získal 22 míčů. V rychlém protiútoku se nám povedlo držet s Ústím na stejné vlně a rozdíl v bodech 1v0 nebyl tak markantní. Dalo se vyhrát.
Body: Ševčík 26b – 6/8, Selucký 8b – 0/1, Kaštil 4b – 0/2, Pazdera 4b, Broda 3b – 1/4, Bouzek 3b – 1/2, Němec 2b, Očenášek 2b, Vojtko 1b – 1/2, Kráčmar 1b – 1/2, Krátký 0/2, Hrnčíř, Kalita, Flaks, Simper, Ištvánek.
Body z RP- 16:14
Získ. fauly- 25:24
MVP: Ševčík
Po zápase nás čekalo volno. To jsme využili k návštěvě krytého bazénu přímo na sportovní hale v Novém Jičíně. Děcka zablbla ve vodě a vyplavala únavu. Štafetu v plavání vyhrál už ani nevím kdo…, ale koupačka byla osvěžujícím zpestřením našeho výletu.
Večeře a hurá do Příbora na soutěže! Díky pomoci organizátorů, kteří pro nás vypravili mikrobus, proběhla cesta bez sebemenších komplikací. Soutěžilo se v trestných hodech, střelbě z pole, dvojtaktech a tunelu. Trio Očenášek – Kráčmar – Vojtko zvítězilo v „kolotoči dvojtkaktů“ a po třech porážkách na turnaji, přineslo alespoň první malé vítězství pro naši družinu. No jo, když tam není obránce tak to jde…
Hoši se mohli potkat, seznámit a zahrát třebas 1-1 s dalšími baskeťáky z různých koutů republiky a věřím, že setkání se s dalšíma co ten basket maj rádi, borcům prospělo a hlavně je to bavilo.
Poslední den nás čekal souboj o 11. Místo proti Josefovu. Družstvo, které jsme loni na turnaji v Brandýse potkali ve čtvrtfinále a podlehli mu 59:12. Pro nás tedy obrázek jak jsme se za letošní sezónu posunuli.
SK UP BCM Olomouc – TJ Sokol Josefov 67:65 (20:19, 33:30, 52:53)
Ze začátku se skóre přelévá ze strany na stranu. Absenci obrany z naší strany, nahrazujeme poměrně dobrou úspěšností v zakončení. Čtvrtinu zakončíme slušným tlakem za stavu 20:19.
Druhá pětka makala o čest. Jsem rád, že jsme utkání nepojmuli jako zápas o poslední místo. Chtíč vyhrát, bojovnost a agresivita byli ty proměnné, které nám v předešlých zápasech nejvíce chyběli. Proti Josefovu se nám je dařilo promítnout do naší hry, i když vytvořit si nějaký pohodlný náskok či odskočit soupeři se nám nedařilo. Výrazně zlepšená obrana Karla Očenáška, společně s dobrý M. Vojtkem a stabilním R. Seluckým. Dozadu nám to fungovalo. V útoku pak ty vrata malinko skřípala…
Po změně stran zahájila lichá kvarta slušně v útoku. Dařilo se nám hrát rychle dopředu a hledat se v protiútoku. Konečně nám spadli už i nějaké šoupáky. Za to obrana byla oproti sudým horší. Nedobíhání do obrany, loudání se zpět z útočné poloviny a nedůraz drželi Josefov ve hře. Po tvrdém nechtěném střetu 2 minuty před koncem na půli hřiště se něco zlomilo. Rozběhali jsme pořádně nohy. Hráli nahoru – dolů, tak jak chceme. Čtvrtinu zakončuje K. Ševčík buzzer beaterem. Pro nás krev do žil. 52:53 vede soupeř z Jaroměře.
Poslední perioda byla krásnou ukázkou kouzla basketbalu. Kdo chce víc, povětšinou zvítězí. Rveme se o vítězství, bojujeme, dřeme. Tlačíme soupeře na útočném doskoku i v míčích na zemi, kde jsme dřív. 08ky se nebojí hrát prim. Výborně hraje M. Vojtko, který k úvodním dvou ziskům z druhé Q, přidává v poslední osmiminutovce další 4. Těžkou střelou zpoza bedny pak zvyšuje na 61:57. Vzápětí získáme na zemi ubojovaný míč a v protiútoku Brodič zvyšuje na rozdíl 6 bodů dvě minuty před koncem. Definitivní hřebík do dřeva pokládá Mety 35 sekund před koncem, když se dobře uvolní a dvojtaktem zvýší na 67:61. Je rozhodnuto. Soupeři se ještě podaří snížit s klaksonem na konečných 67:65, ale naše první a jediné vítězství na NF 2018 je na světě. Ve fantastické atmosféře, kterou vytvořili naši rodiče společně se zástupci Josefova, připisujeme první výhru.
Podařilo se nám vystoupit z naší pohodlné bubliny, soupeře přitlačit a výrazně přitvrdit v naší hře. Ukazatelem jest i 19 útočných doskoků v našem podání oproti 5 doskočeným míčům Josefova. Pod košem jsme tým z města bývalé pevnosti Marie Terezie přebouchali. Nicméně poklonu zaslouží i naši soupeři, kteří bojovali neméně statečně a utkání odmakali tak jak se na národním finále sluší a patří.
Body: Ševčík 28b – 4/4, Selucký 10b – 2/7, Broda 6b – 2/2, Kráčmar 5b – 3/4, Vojtko 5b – 1/4, Pazdera 4b – 2/4, Kaštil 4b – 2/6, Očenášek 3b – 3/4, Bouzek 2b, Simper – 0/2, Hrnčíř, Němec, Flaks, Krátký, Kalita, Ištvánek.
RP – 12:12
Útočné doskoky – 19:5
MVP: Vojtko
Celkově pak turnaj hodnotím velmi přínosně. Možnost setkat se soupeři, které v naší soutěži nepotkáme a zahrát si s nimi je pro nás dobrým zrcadlem a hlavně zkušeností. Naši slabinou na turnaji se ukázala býti obrana. Obrana, která na slabší soupeře v naší StM normálně stačí, v celorepublikovém srovnání nemá šanci. Dál pak váznul pohyb bez míče, spolupráce, zmiňované „kopce-passy“ a klid v zakončení. Naopak mezi naše lepší stránky patřili doskok, snaha hrát rychle dopředu a týmovej duch. Na lavičce to občas pěkně vřelo!
Cenu pro nejlepšího střelce turnaje vyhrál Jakub Ševčík, který nás po celý turnaj bodově táhl. Cením si ho však víc za to, že do týmu přilil prvky týmové kultury. Společně s Vašónem a M. Bouzkem se chytají na takové věci jako povzbuzování spoluhráčů, hecování, plácačky při šestkách a podobně. Ten správný team spirit. TO JE VONO! Dobře se na turnaji ukázali i Ríša s Martinem Vojtkem, starali se o ty lepší části naší obrany.
Pavel Kaštil v prvním zápase zahrál na turnaji parádně, v dalších zápasech měl pěkné individuální momenty, ale moc se nepopasoval s důrazem jeho obránců. Karlos Očenášek se nebál hrát, proti Pardubkám rozdával míče, proti Josefovu zlepšil „D“. Našla by spousta dobrých věcí. Překvapili Mara Simper se Sašou Strebkovem, nebojácné 08ky, naše dobré týmové momenty a další a další…
A to nejdůležitější?
Věřím, že pro kluky byl výlet zážitek a že si jej všichni užili. Poznali nové město, nové tváře a hráče, týmy, jinou hru. Pořadatelům z Příbora a Nového Jičína se podařilo uspořádat parádní turnaj s perfektní organizací, že vše klapalo, jak mělo. Děkujeme, společně to byl doposud náš nejlepší turnaj, který jsme spolu absolvovali.
Díky i rodičům, kteří nám pomohli s dopravou a vydatně fandili na tribunách. Bez vás by to nešlo.
A v neposlední řadě klukům, kteří se snažili a dokonce ani nic nerozbili. Bavili se sportem, co je baví a byli v bandě společně na víkendovém turnaji. A ač nějaké slzičky byli, sranda a zábava byla také. Pevně věřím, že jste si to užili a stejně jako já máte motivaci do další práce hoši. Pusťme se do ni! 🙂
Pořadí turnaje:
