Optikou prvních utkání a hanebných proher proti stejným soupeřům v září jde o posun (NJ -32, FM -64), stejně tak lze najít už i některá pozitiva ve hře a pár kvalitněji provedených, a hlavně zakončených akcí. Zároveň však si nelze lhát. Optikou běžného srovnání, jsme stále na hony, spíše na světelné roky vzdáleni určitému standardu žákovského basketbalu „absolventské“ kategorie U15.
G1, SK UP-BCM Olomouc : BK Nový Jičín 64 : 76 (16:21, 18:21, 16:18, 14:16)
Body: Šaradín 14-2/0, Galko 10-2/2, Nevrlý 10-2/0, Jakeš 6, Mlčoch 5 (1), Gregor, Kubík, Přibyl 4, Přindiš 3-2/0 (1), Urbánek, Stašek 2, Husička 0.
TH 10/2 = 20 % F- 20 Trojky: 2
G2, SK UP-BCM Olomouc : BK Basketpoint Frýdek-Místek 74 : 97 (23:26, 12:28, 22:31, 17:22)
Body: Nevrlý 19-2/1 (2), Šaradín 13-6/3, Mlčoch 13-2/0 (1), Jakeš 10, Gregor 8, Přibyl 4, Galko, Urbánek, Přindiš 2, Stašek 1-2/1, Kubík 0-2/0, Husička 0.
TH 14/5 = 36 % F- 21 Trojky: 3
Parametry výkonu našich chlapců v obou zápasech v sobě nesly téměř tradičně pouze dva extrémy. Buďto ve snaze o (aspoň nějakou) rychlost běhali do protiútoku zběsile bez roztažení prostoru, bez dobíhání a plynulého zapojování spoluhráčů pro přechodovou kombinaci, event. zbrkle hned zahodili míč do autu s variantou přímo soupeři do rukou. Anebo toporně bez pohybu volili variantu „počkám-abych-se nemusel-pohnout-nebo-nedejbože-měl-odpovědnost“.
Stačí vzít jen jeden z plejády našich neskutečných, leč uskutečněných momentů, kterými se sami vylučujeme z možnosti hrát s někým vyrovnaně, či – zatím jen hypoteticky – mít možnost někoho porazit. Po zahájení utkání/ čtvrtiny někdo musí dát koš jako první. Ovšem dostat koš pokaždé jako první v každé čtvrtině (???) už svědčí o mentálním rozpoložení týmu a jeho (ne)pozornosti. Tímto např. v utkání proti NJ odešla poslední reálná šance na možnost hrát fifty:fifty do koncovky, protože po přestávce a odpočinku v šatně před 3.Q naši nabuzení (a myšlenkově připravení?) hráči, nachystaní smazat osmibodové manko, okamžitě po vhození dostali tři koše za sebou, dva hráči ani nevěděli, koho brání…a bylo fakticky pozápase.
Zatím sami sebe střílíme do nohy. Přesto však se v sestavě s pár navrátilci po nemocech a zraněních o něco lépe dýchá. Další naděje na reparát přijde na státní svátek 17. listopadu. Oslavíme ho s obličejem v dlaních, nebo poprvé zvednutými pumpujícími pažemi?