Po prázdninách se naši nejmenší vydali na dvojutkání do Přerova. Bez ohledu na výsledek jsme chtěli hlavně zúročit to, na čem pracujeme na trénincích. Po obdrženém koši rychle vyhodit, po získaném míči hrát rychle pod koš soupeře, ideálně přihrávkou na volného spoluhráče.
Jestli se nám to dařilo mohli posoudit i rodiče, kteří horlivě povzbuzovali a slavili každý koš. Stále však máme na čem pracovat, zvláště správně obranné postavení nám dělá potíže, aby nám hráč či v případě Přerova hráčka neutíkali sami do koše. Pokud bychom takto hráli s každým soupeřem a zvýšili ještě podstatně nasazení a chuť získat každý míč, byla na straně trenérů určitě spokojenost. Nelze tak usnout na vavřínech, ale je potřeba makat dál a hlavně naplno. Klukům i rodičům velký dík za spolupráci.
