Tito mladí muži se ve čtvrtek 16.12.2021 v podvečer v Ostravě zasloužili o to, že opět některý z týmů BCM Olomouc postoupil v celorepublikové soutěži do další fáze:
Jakub Broda, Jan Broda, Jakub Galko, Tomáš Husička, Jáchym Jakeš, Tomáš Mlčoch, Nikola Nevrlý, Metoděj Pazdera, Marek Přindiš, Matyas Sikora, Jan Stašek a Matěj Šaradín.
Snakes Ostrava : SK UP-BCM Olomouc 71 : 85 (10:33, 21:20, 22:14, 18:18)
Body: Pazdera 35-TH 20/7, Broda Jan 23-7/1 (2), Broda Jk 14-6/2, Galko 5-2/1, Šaradín 3-2/1, Jakeš, Stašek 2, Sikora 1-2/1, Husička, Mlčoch, Nevrlý, Přindiš 0.
TH 39/13 = 33 % F- 21 Trojky: 2
Zvláštně, v průběhu soutěže znovu porozdávané karty kvůli mnoha odloženým a (ne)dohrávaným utkáním mimo plánované termíny, tím různě vynucené změny poslaly letošní sezónu po sportovní stránce naprosto jinam. Neplatí zde „konec dobrý, všechno dobré“. Závěr byl pro nás znatelně nevýhodný, až je skoro na místě otázka, zda dělat vše pro to, aby se tým snažil utkání (nějak, event. i na sílu) odehrát bez odkladů a riskoval pak výkonnostní, potažmo výsledkový propad.
Ohromný dík všem ochotným rodičům – řidičům, kteří navzdory hektickému programu týden před Vánocemi a pracovnímu dni byli ochotni „odjet Ostravu“ a vzít na palubu ke svému synovi i další chlapce. Nepříjemné počasí, velká dopravní špička a na konci cesty scénář jako ve filmu – ´make it or break it´, když vývoj soutěže v jejím úplném závěru proti sobě postavil dva týmy si to napřímo rozdat o druhé, postupové místo.
Snakes vypadali silnější než v Olomouci, naši chlapci na čele s Metym a Honzou však kontrovali (hned od začátku) větší koncentrací a projeveným úsilím, které jim vyneslo až snové vedení po první čtvrtině. Zásadní byla ochota všech tvrdě bránit až do vyčerpání a nechat se koučovat pro spacing, a, KONEČNĚ, už aspoň trochu přišel pohyb bez míče za obranu a rotace při výhozech ven. X-faktor byl znovu Kuba Harry. Aktivitou dělal Hadům neplechu tam, kde to nejvíc bolí, tedy pod košem.
Sen by byl dokonalý, nebýt dvou věcí, které postupně odkrývaly naše slabiny. Katastrofální trestné hody (do utkání jsme vstoupili „šňůrou“ 14/1) a překotnost křížená zmatečností. TH (nejen proti Snakes – např. 43/11 vs NHB je stejné dno) nám v hrozivé sumě odebírají 20-30 b./utkání. Nestálo by za to, namísto všelijakých imitací Stepha Curryho z trojky, kterou zatím efektivně, a hlavně technicky správně nikdo nedá, začít střílet z dosažitelné vzdálenosti a prvně si zafixovat správný střelecký stereotyp? Třeba při TH…
Podobně „head-over-heels“ chování hráčů, kteří dílem nezkušenosti, dílem neukázněnosti reagují, jako by se proti nim řítila lavina. Vynecháme-li neproměněné střely z blízkosti, pak více mrzí ztráta vidění a hodnocení stavu na hřišti, event. provedených možností řešení. Křečovité zahazování míčů, většinou středem hřiště a přímo do rukou soupeřů, nebo snaha se jako Rambo probít přes, či prosmýknout kolem čtyř protihráčů jsou pomalu na zamyšlení.
Do poločasu jsme se ještě vezli na vlně s velkým příspěvkem Kuby Galy, nebýt Honzových 3 F-. Zde se tým prvně zadrhnul. Výrazněji to bylo ve 3.Q po sérii nesmyslných ztrát a zoufale neproměněných „loženek“. Poslední kvartu domácí zahájili náporem, což (i kvůli sérii vlastních chyb) vedlo k našemu nejnižšímu vedení +10 ve 34.min. Hrozící další propad uťala minisérie „dvojka“ Mety, „trojka“ Honza a přes veškeré úsilí obou stran se už rozdíl takto udržel.
