Po dlouhé době, více než měsíční pauze dané odložením obou utkání proti Opavě a následnými podzimními prázdninami jsme čekali s otazníky, jak na tom budeme my, a zda (vůbec) přijedou soupeři. Nutno ocenit Nový Jičín, že v nelehké době, kdy každý tým prakticky bez výjimky má své (nejen covidově) nemocné,
v karanténě, zraněné a jinak nezpůsobilé, zmanažoval situaci ku prospěchu všech. Kluci dojeli, utkání se odehrálo a nenechal se propadnout termín. Ty se vůbec nebudou dávat lehce dohromady, s U14 nyní již neseme břemeno tří odvolaných utkání ze strany soupeřů.
SK UP-BCM Olomouc : BK Nový Jičín 125 : 23 (33:4, 29:6, 26:7, 37:6)
Body: Pazdera 30-4/2, Galko 18, Přindiš 13-2/1, Broda Jn 12-2/1 (1), Jakeš 12, Paluda 8-5/2, Šaradín 8-2/0, Broda Jk, Mlčoch, Weiser 6, Stašek 4, Štýbnar 2.
TH 15/7 = 46 % F- 9 Trojky: 1
Naši chlapci nastoupili od začátku v dobrém tempu a nevadilo jim bránit. S tím se pak hraje lépe a věci jsou obecně jednodušší. U našich borců bych v první řadě vyzdvihnul konzistentnost výkonu. Bez větších propadů a bez ohledu na častěji střídané sestavy na hřišti drželi tempo v útoku i obraně, což dokladuje i průběh jednotlivých čtvrtin. O něco častěji už šly míče dopředu i dostatečně včas (velmi dobře Mety s Honzou), i když pak v přechodové fázi drhnulo svižnější a častější rozdělování míčů, tak i roztažení (spacing). To se s využíváním většího prostoru do šířky stále za pochodu učíme. Na obranu našich mladých hráčů nutno dodat, že je to klasická potíž i v dospělém basketbalu. Každý se rád s míčem pomazlí a nechce se mu ho pustit z ruky, přičemž povaha hry by to tak vyžadovala. A k tomu po přihrávce ještě to uvolňování, sbíhání a veškeré běhání…Jenže na tom jsou všechny týmové brankové hry postavené.
I proto např. tak svěže a dynamicky působil Kuba Galko, který z běhání a pohybu udělal svou přednost a těží z něj v útoku a obraně. Bravo, včetně zápasového restartu po celých 5 měsících.
Větší zaměření musíme věnovat práci při odstavování hráčů a vůbec filozofii krytí vlastního vymezeného území. Proti trochu silnějšímu soupeři bychom měli potíže. Jak boxout, tak „This is my house.“ zde platí jako nepsaný zákon. Zde očekáváme postupně vydatnější zapojení Harryho i Šary, jak na černou práci „v montérkách“ pod košem, tak pro rozhodnější směřování přihrávek po doskoku ven z bedny na uvolněného snipera. Pochválit šla první backdoorová seběhnutí při uvolnění pro míč a aspoň několikerá nesmělá proběhnutí soupeřovou obranou. Jen tak dál, přidejme je, prosím, do běžného standardního repertoáru.
