O uplynulém víkendu se sobotní odpoledne na ZŠ Dr. Horáka neslo v duchu tradičního hanáckého derby…
Proti sobě se postavily početné družiny nejmladších basketbalistů v rámci Středomoravského přeboru U11. Ani jedna strana nenastoupila v kompletní sestavě. K vidění byl běhavý minibasketbal. První utkání jsme nezačali špatně, ale naší nedůsledností v obraně a zejména vyšší efektivitou soupeře v zakončení jsme po poločase prohrávali 28:16. I přes zlepšení pozornosti na obranné polovině oranžových olomouckých tygrů se obrat nekonal a domácí Orli v bílém navýšili své vedení na konečných 54:30. Do druhého špílu jsme vstoupili velmi dobře. Dařilo se nám přitlačit soupeře v obraně a nutit ho k jednoduchým ztrátám. Po sérii proměněných šoupaků jsme se ujali vedení 5:11. Avšak domácí orlíčata si ještě během první čtvrtiny vzala vedení zpět. Sudé čtvrtiny pak v druhém utkání jednoznačně patřili domácím, v lichých jsme byli schopni držet „bodový prapor“ zdvižený a sekundovali soupeři. Porážka v druhém utkání 70:29 však mohla být menší, pokud bychom zlepšili hru v přechodu jak do útoku (nevybíhat protiútok středem), tak v obraně (bránit svého hráče na těsno) …, v těchto činnostech umíme být lepší! Prostějov využil svou výškovou převahu, dovednost na míči a lepší úspěšnost proměňování jednoduchých košů a zaslouženě zvítězil.
Těžká utkání s lepšími soupeři máme rádi a chceme hrát. Ukazují nám na naše nedostatky, na kterých musíme pracovat tak abychom se lepším týmům v budoucnu vyrovnali. Zlepšení oproti minule bylo vidět rozhodně v chování během utkání. Kluci si fandili, povzbuzovali a žili utkáním. Tak to má být! Už jen neodbíhat během utkání z lavičky k rodičům, netesknit na důraz soupeře, nestěžovat si na rozhodčí a už to bude téměř perfektní…, jo kluci? A zároveň, když to umíme na zápase, zvládneme i na tréninku, je tak…?
Basketbalově – běháme a držíme se rychlostně, bojujeme na doskoku a hledáme volné spoluhráče. Na čem musíme zapracovat je zvednout hlavu při driblinku, nepřenášet míč, roztáhnout hru a neshlukovat se a zejména přidat klid do zakončení. Pokusů jsme měli fůru jen to procento úspěšnosti pořád skáče jen mírně nad parkety palubovky. Celkově družstvo musím za obě utkání pochválit. Bojovalo, rvalo se o každý míč a chtělo vyhrát. Když dostanu ránu nebrečím…, když mi rozhodčí nepískne nebrečím, když brečím že jsem prohrál, jde vidět, že mi to není jedno, ale přesto… je potřeba slzu zamáčknout a proměnit ji ve větší úsilí, nasazení a snahu na tréninku, abych se zlepšoval a byl lepší. Protože kluci…, jen přes porážky vede cesta k vítězství!
Závěrem velké díky rodičům za pomoc s dopravou a fanouškovskou podporu při utkání. Díky, bez vás by to nešlo! 🙂
