Mladší žáci U14 v obou utkáních výrazně neuspěli. V tom prvním, podstatnějším, proti NH B si hned na začátku nechali
bez odporu namlátit, někteří ještě poděkovali, a propadli po všech stránkách. Kondičně, odolnostně a ještě více mentálně, aby pak s těžce ventilovanou frustrací ti statečnější stereotypně dohrávali, ti slabší se už jen schovávali po hřišti, kde se dalo. Vítejte v černé Ostravě, chlapci z žírné Hané!
G1, BK NH Ostrava B : SK UP-BCM Olomouc 58 : 42 (22:6, 11:14, 10:6, 15:16)
Body: Jakeš 10-TH 7/0, Broda Jakub 6-8/2, Keder 6, Paluda 5-4/3, Šaradín 4-2/2 (1xTCH), Nevrlý 4-2/0, Neduchal 2-2/0, Kupka, Mlčoch 2, Sikora 1-4/1, Stašek 0 a Trefil j.h.
TH 29/8 = 28 % F- 22 (1 x TCH) Trojky: 0
G2, BK NH Ostrava A : SK UP-BCM Olomouc 158 : 19 (49:5, 51:3, 29:6, 29:5)
Body: Jakeš 6, Nevrlý 4-1/0, Broda Jk 3-2/1, Paluda, Sikora 2, Stašek, Šaradín 1-2/1, Keder, Kupka, Mlčoch, Neduchal 0 a Trefil j.h.
TH 7/3 = 43 % F- 13 Trojky: 0
Není se za co schovávat. Trenér musí přijmout základní poučku, že když se vyhraje, hráči jsou slavní, když prohraje, je vůl. Bez toho nelze tuto práci dlouhodobě dělat. Těžší je reálně bez emocí analyzovat, co se děje, kde se tým/klub nachází, a na to optimálně reagovat. Trvám si proto na rozhodnutí nebrat dva stěžejní hráče. Mimo jiných, konečně se už musí začít odbourávat předchozí zafixovaná koncepce hry na 1-2 hráče, což se zde táhne nejméně od ročníku 2004. „Hvězda“ bere veškeré minuty, body a odpovědnost, zatímco zbytek týmu jsou podavači uklizení někam pryč, aby nezavazeli. 100% cesta do pekel. Statistiky jednotlivce jsou oslňující, jednomu hráči to pomůže „ven“ a zároveň to zdevastuje zbytek týmu. Obraťte se na kolegu Theuera v U17, ať vám poví víc. Za to však nemohou tito chlapci! To je problém trenéra, který toto dovolí, a referenčního okolí, které je v této pozici utvrzuje.
Ostatní hráči nejsou zapojeni, nuceni k intenzitě, bojovnosti a nesou nulovou odpovědnost za výkon a výsledek. Spoléhají na „Big Brother“, kterému odevzdají balón a on to vždy nějak zařídí. Toto je náš základní problém nejen v těchto zápasech. Paradoxně však např. JáJa ani Matouš s tímto problém neměli, hráli na maximum a velmi dobře. Také Niko se dobře oklepal a v neděli proti ještě těžší NH A byl odolný a vidět. Smutnější byl pohled na naše domněle podkošové, Haryho a Šaru. Výšková a váhová převaha hrozivá, efektivita nicotná. Oba si mohli a měli dát suchou dvacítku s nejméně 10-12 TH. Bohužel, prvnímu se nechtělo do „bedny“ si to rozdat o pozici a body/F+, druhého, ač mu nelze upřít snaha, zatím velice limituje kondice.
Z druhé strany, rozehrávači, resp. hráči na míči se při prvním obyčejném kontaktu se soupeřem okamžitě hroutí, než aby šli do rychlosti, do obránce zatlačili, event. si ho rukou „odmítli“. Plačky v tomto případě u takto starých chlapců už nejsou na místě a případná reakce z frustrace je trapná. V tomto byl Siky o něco lepší než ostatní. V neděli slzičky už alespoň polykal a dohrál na úrovni. Zbytku bych se ptal, proč stejnou aktivitu, s jakou lítáte po schodech v Nové Karolíně a vyvíjíte u jídelních zálivů, nevyvinete v obraně a při startování rychlého protiútoku?
Přirozeně, existují proměnné, kterým se těžko konkuruje, ale jsou součástí hry. Mít, nebo nemít 3x tolik přípravek a z nich výběr a konkurenci, je fakt, i když na konci je na hřišti jen 5 hráčů. Mít, nebo nemít dotaci ČBF za „středisko“ je už pěkný balík, za který se dají zaměstnat profi trenéři a mnohé další, a který u nás musíme tvrdě kompenzovat z veškerých dotačních výzev a příspěvků. I to je neblahé dědictví 20-letého tenisově komerčního experimentu na jih od nás, které ještě několik let bude mít na Střední Moravě následky. Ty však musíme překonat. Podstatné je srdce – chcete/chceme se postupně zlepšovat, nebo utíkat před skutečností? Lze jít nahoru, ale je nutné se maximálně snažit, být na každém tréninku, jít do sebe v obraně, přidávat si kondici, práci s míčem a střelbu, chtít hrát i další doplňková utkání. „And that´s the way it is, baby.“, a tak to tady máme.
