Nejstarší basketbal ve svých začátcích s sebou nesl pozůstatky venkovního rugby, ze kterého ho Dr. Naismith upravil na hru v tělocvičně, „indoor sport“.
Týkalo se to docela drsného způsobu hraní vedoucí ke zraněním, tak úprav, které basketbal zefektivnily. Mnohé tehdejší nejstarší rozdíly už ani nevnímáme. Odstranily se po prvních špatných zkušenostech a většina pak v prvních dvou desetiletích od jeho vzniku. Původní počet 9, resp. 7 hráčů, klesl na 5, koše od broskví s odřezaným dnem se vyměnily za obruče (hoops) a obroučky (rims). Zavedla se vhazování ze strany po tečovaném míči po koši za základní čarou, vymezilo se území 3 sekund a také se za koši zavedly desky (víte proč? 😉).
Přesto, půjdeme-li do rozhodné doby pro moderní vývoj basketbalu v podobě, jak ho známe nyní, pro zatraktivnění hry byla v 50. letech a pak dál nově zaváděna pravidla, která reagovala na nutnost zpopularizovat skomírající basket pro diváky, dostat hru více do médií, a zvláště do televize pro zisk sponzorských smluv.
Otázka č.1 Jakým způsobem se původně zahajovala hra, když družstvo dostalo koš? Proč bylo zavedeno vymezené území neboli „3 sekundy“?
Otázka č.2 Vyjmenuj tři pravidla, která podle tebe v době po 2. SV nejvíce ovlivnila směřování basketbalu k plynulosti a zrychlení, tím pádem k větší atraktivitě hry.
Otázka č.3 Basketbal není úplně férová hra. Jakkoliv každý má stejnou šanci a malí mohou být a často jsou velmi šikovní, přece jen výška hraje roli. Co třeba vysoký obránce s vysokým dosahem paží, když přidá výskok? Může tak klidně odbíjet střely, než padnou do koše. Na to už hráči přišli dávno. Je to pravda? Rozveď to a klidně i můžeš přidat název pravidla, které toto umožňuje, či naopak zakazuje.
