Jako ve škole – za sobotu proti Mohelce dobrá 2, v neděli propadák a slabá 4, aby žák měl motivaci pokračovat a nemusel jít rovnou v srpnu na komisionální opravné zkoušky.
G1, SKUP BCM Olomouc : BK Mohelnice 55 : 118 (13:29, 17:34, 10:24, 15:31)
Body: Růžička 18-7/6, Krátký 12, Broda Jk/Eggwhite 7-2/0 (1), Ševčík 6, Schindler 4-2/0, Krumnikl 4, Kupka, Spáčil 2, Janeček 0. TH 11/6 = 55 % F- 1 Trojky: 1
G2, SKUP BCM Olomouc : TJ Šumperk 33 : 111 (6:23, 17:28, 4:30, 6:30)
Body: Růžička 9-7/3, Ševčík 7-4/3, Sedlák 6, Bouchal 5-3/1, Broda Jk/Eggwhite, Krátký, Spáčil 2, Janeček, Krumnikl 0-2/0, Kupka a Schindler 0. TH 18/7 = 38 % F- 14 Trojky: 0
Paradoxně „nejslabší“, ať mi hráči prominou, byli hráči pendlující z/do U15. Můj údiv nemíří na jejich absolutní výkon, tedy „output“, ale na výstup pro hru basketbal, tedy „outcome“… Kdo vám to, proboha, udělal, že oproti vašim mladším spoluhráčům namísto rychlého protiútoku na 2-3 driblinky přes půlku, ještě lépe s okamžitou přihrávkou po vyhození po koši, jdete pochodové cvičení? A kdo vás nechal hrát roky bez obrany, bez okamžitého nabírání hráčů a bez tlaku na míč??
To bylo dost nepříjemné zjištění, aniž bych chtěl snižovat něčí výkon, jelikož tito „staří“ byli důležitými stavebními kameny sobotního solidního výkonu bez ohledu na finální výsledek. Když se po poločase Shorty poposunul dopředu a šel „do mlýna“ pod koš, dokázal se prosadit. Bez zbytečné bázně si utkání užil Fijalka prostým zrychlením dopředu a odvahou jít do koše pro zakončení, event. pro faul, a ukázal, že lze hrát sice náročný, ale kvalitní basket.
Neděle naopak stála za starou belu a potřela solidní výkon chlapců ze soboty. Soupeř nebyl o nic silnější, spíše naopak. My měli plnou lavičku se dvěma hráči navíc a k tomu 3:1 převahu vysokých pro zakončení pod koš. No, to by pod ten koš museli doputovat, či se nepotulovat po trojkové čáře a hrát hru „na Pavlíka“. Na jejich obranu nutno dodat, že „malí“ by se zase nesměli v herní křeči zbavovat míče v předtuše (neexistujících) monster před sebou a akcemi „bizon“ neztrácet mraky míčů, když zbytek týmu na hřišti teprve dobíhal, či docházel do útoku.
Ohromně pomalu nám trvalo vyhození po koši. První outlet šel do rukou stojícímu hráči někam k základní čáře namísto do náběhu a do rychlosti na úroveň „volejbalu“. Návrat do obrany fakticky nefungoval, jelikož rozhodnutí a přepnutí v hlavě, aby se tělo vydalo SPRINTEM nazpět, nám trvalo asi tak dlouho jako vystoupit po pěti minutách točení z řetízkového kolotoče.
Ocenění opět Fijalkovi, že se nevzdával, i „mladým“, že si šli pro herní minuty. Podobně Sedlo, že se sám snaží už konečně porazit docela dlouhou rehabilitaci. V U15B nám jde o herní návyky a principy, aby je potom hráči mohli uplatnit ve vyšších týmech. Bez jejich dodržování se však neposune jak výkon hráče, tak týmu.
