Bez ohledu na výsledky, a hlavně bez ohledu pukající srdce některých osob blízkých všichni kluci mají za sebou další dobrou dávku zkušeností, kterou nenajdou doma na gauči, na narozeninách příbuzného ani nezískají pouhým sezením na lavičce. K tomu obrovský kredit za některé zdařilé akce a odvahu, kterou zúročí ve svých vrstevnických týmech.
G1, Basket Valmez : SK UP-BCM Olomouc 160 : 32 (48:4, 38:7, 40:12, 34:9)
Body: Jakeš 11-5/1, Trefil 9-2/0 (1), Keder, Krumnistratil 4-2/0, Nevrlý 4, Janeček, Přindiš a Spáčil 0.
TH 11/1 = 9 % F- 12 Trojky: 1
G2, BC Nový Jičín : SK UP-BCM Olomouc 133 : 19 (48:0, 12:4, 55:10, 18:5)
Body: Jakeš 11-6/1, Broda Jak. 4, Šaradín 2-6/0, Husička 2-4/0, Keder 0-4/0, Přindiš 0-2/0, Spáčil 0.
TH 20/1 = 5 % F- 9 Trojky: 0
Ve Valmezu slušný Trefa, oceňuji návraty do obrany, a velmi dobrý Jája s atakováním koše. Oba, když vyloučí ze svého repertoáru momenty ze „soap opera“, posune je to o level výš. Kedy opět jel svých „130 km/hod“, což je dobře, jen občas musí podřadit a změnit rytmus hry. Spáča překvapil. Od minule slušný posun a nezaostával. Niko s Marou se adaptují za pochodu, svoje však zvládli a přijde jim to k duhu. Více aktivity při doskoku by mělo být hlavním cílem JáJane. „Last but not least“, Franta, coby nomen omen, se sice úplně neztratil, ale asi očekával víc, než se mu mohlo napoprvé splnit. Vše přijde, synu, jen je třeba se obrnit trpělivostí a hodně dotrénovat.
U soupeře vynikající a dominantní malý PG, na kterého se naši „malí“ mohli dívat, jak lze ovládat míč ve prospěch týmu. Škoda zranění ruky u soupeře, podobně jako před 14 dny doma u našeho hráče. K těm bohužel občas dochází, nejen v basketu. Nemají vůbec původ v agresivitě, jak by se nepoučenému laikovi mohlo zdát, ale jsou věcí souběhu náhod. Soukromě na lyžích, při podnikovém volejbálku, nebo v mistrovské soutěži, ale je bizarní se z toho hroutit, zvláště když zranění utrpí druhá strana, naši kluci všichni v pořádku odjedou domů a nic se jim nestalo..
Do Nového Jičína odjelo z důvodu nekomunikace pár nominovaných a kolize utkání U15 a U14 jen sedm statečných a dalo se jen oceňovat. V kvartách proti 15-kám se zbytečně hledali, takticky špatně se pouštěli do závodění s početnějšími domácími a neměli nárok. Proti 14-kám naopak byli vyrovnaní a fakticky jim scházel jen 1-2 hráči na dostřídání, přičemž až na MS byli všichni o rok mladší. Bravo!
Paradoxně „nejlepší“ byli oba nováčci, Gaga a Šara. Nikdo jim nekrmil hlavu nesmysly o tom, jak je soupeř strašně silný a jak nemají šanci, a oni prostě hráli. Gaga opravdu překvapivě proti mnohem těžším a vyšším hráčům se ukazoval lépe než ve vlastní soutěži a využíval největší devízu, rychlost. Šara se asi shlédl v Anthony Davisovi, či nám bližšímu sympatickému gaunerovi ze Srbska, Niko Jokičovi, a aktivně „natvrdo“ chodil do koše pro zakončení, nebo pro faul. Jakmile se naučí skórovat alespoň „one for two“ než zatímních 1 z 5-6 a přidá TH, ohromně naroste jeho výkon a s tím i celého týmu pro možnost hry hráčů z perimetru.
V absolutním měřítku tým vedl JáJa Hodolanský. Nejprve se vypořádal s vnitřními můrami, aby pak byl mohl jít na scénu v plném lesku. Svého vyššího obránce přehrával na 1/1 a úspěšně i zakončoval. Všetečka Kedy a v obraně poctivější Spáča byli dobře aktivní, někdy zbytečně až moc, to se utkáními upraví. Mara oproti včerejšku už nebouchal zbytečně hlavou o zavřené mříže a vydržel celou svou porci minut. Kuba HP si vzpomněl, že bojovnost je nutná vždy a všude, nechť mu vydrží i v dalších týmech.