Na přelomu února a března jsme sehráli další dvě utkání žákovské extraligy U14, tentokráte proti sousedům z Prostějova. Dvě divoké přestřelky nakonec skončily spravedlivou remízou 1:1.
Dalo by se to shrnout do dvou odstavců, vypsat body střelců a napsat o dvou vyrovnaných koncovkách s „velkým“ rivalem z Prostějova…
Jako letos již už skoro tradičně jsme opět vinou nemocí neodehráli zápasy v plné sestavě. Dvě omluvenky v den před zápasem… až už je to trochu blbý, že nejsme v hracím týdnu schopni dát se dohromady na víkend.
I přesto jsme v dobrých 10 lidech odcestovali na první z dvou těžkých utkání proti Prostějovu. Od úvodního rozskoku měli mírně navrch domácí. Na hřišti jsme v prvních minutách spali a nepozornostmi v obraně nechávali soupeřům jednoduché koše. K tomu jsme vytvořili kupu nevynucených ztrát a po první kvartě tak byli -3 body na prostějovské Orli.
V druhé čtvrtině jsme sice zrychlili tempo hry dopředu, ale dozadu jsme byli o krok pozadu za domácími. Nedobíhali protiútoky a mysleli, že soupeř trestat nebude. Trestal a to nemilosrdně. Koš za koš a po poločase byli ve vedení domácí 47:41.
Ve třetí jsme návrat do obrany zlepšili, přitvrdili na doskoku. Pustili jsme si míč, roztáhli hru a dvě minuty před koncem 3Q jsme zápas poprvé vyrovnali. Závěr čtvrtky nám chybami opět utekl, ale i tak před začátkem „finální“ části hry jsme byli na přijatelných 6 bodech za stavu 82:76 pro domácí.
V poslední čtvrtce jsme konečně zapnuli motory a hráli tak, jak umíme. Alespoň tedy v útoku… Šňůrou 24:7 jsme obrátili skóre a tři minuty před koncem se dostali do 10 bodového vedení 95:105. Poslední minuty jsme však nezvládli. Nebránili dostatečně na těsno, pomáhali si mnohdy zbytečně, kde nebylo třeba a ztráceli klíčové míče. Míjeli důležité šestky, nešli do kontaktu. V momentě kdy se soupeř přiblížil na rozdíl dvou bodů, jsme po vyhození odevzdali míč do rukou soupeře, který poslal zápas do prodloužení. V tom už jsme i díky širší rotaci hráčů a většímu nasazení zápas dotáhli do vítězného konce. Divoká přestřelka, krásný zápas pro diváka, se šťastným koncem pro nás. Přičemž se nedá říct, že by se úplně nebránilo. Nebylo to rozhodně ideální a obrana byla v našem podání nic moc, ale hrálo se opravdu rychle. Basketbalový tenis.
Naše družstvo se zmáčklo, makalo a i přes individuální i týmové chyby si zaslouží pochválit. Zejména za odhodlání a vůli zlomit to, společně s týmovým duchem a povzbuzování se během zápasu. To se líbilo moc. Nebylo to jen o bodovém přínosu Kaštila, dobře rozehrávajícího Kráčmara, týmového Čank nebo dobře bránícího Gurbuze…, ale celé družstvo šlo za vítězstvím, táhlo za jeden provaz a makalo jeden za druhého. Na druhé straně nelze nevypíchnout výjimečný výkon J. Ševčíka v dresu Orlů. Téměř nezastavitelný zatížil naše konto 67 body, což je na o rok mladšího borce pořádný ranec…Klobouk dolů. Stejně jako klobouk dolů před zapisovatelem Schneiderem, který zvládl všechny tři činnosti sám a neudělal jedinou chybu.
Jediné co zamrzí, je start utkání. Netrefit o hodinu a půl začátek utkání kvůli předchozím pronájmům, to se domácím moc nepovedlo.
BCM Orli Prostějov – SK UP BCM Olomouc 118:125 (18:15, 47:41, 82:76)
Body: https://www.cbf.cz/souteze/zapas_333059_soutez_2731.html
V neděli jsme pak Prostějov hostili na domácí palubovce. Začali jsme včas.
Od prvních minut utkání bylo jasné, že zápas se ponese v podobném duchu jako ten předchozí. Sice jsme měli zpočátku navrch a šli až do desetibodového vedení, ale jedno střídání a náskok byl během dvou minut fuč. 1Q – 17:17.
V druhé části hry jsme opět propadali v obraně. Nedůraz, ledabylé otáčení se zády ke svému hráči, nepozornost. To vše hrálo do karet hostím. V útoku jsme se jakž, takž drželi, ale na obranné polovině to bylo trápení. V poločase tak vedl Prostějov 37:44. Ve třetí čtvrtině jsme rozběhali nohy a zrychlili hru. Přitlačili v obraně. Probrali se.
A i za pomoci dvou šťastných trojek se soupeři přiblížili na dostřel.
Poslední čtvrtinu jsme jako den předchozí zahájili bravurně. Sérií 10:2 jsme obrátili skóre a šli poprvé v zápase do vedení. Čtyři minuty před koncem drželi vedení +5, pak nám však zbytečná nervozita svázala nohy. Nedané šoupáky, ztráta v protiútoku 3na1, „foul troubles“ klíčových hráčů. A jak už se nám v obraně podařilo v poslední čtvrtce alespoň přibrzdit nejlepšího střelce domácích ze soboty, potopil nás 9 body druhý výjimečný hráč v dresu Orlů M. Bálint. Vyrovnanou koncovku zvládli lépe hostí a zvítězili rozdílem 3 bodů. Poslední 3 minuty jsme prohráli 2:10 a dvojička tohoto víkendu tak skončila spravedlivou remízou 1:1.
Jak jsme si možná, zasloužili prohrát v sobotu, tak jsme mohli vyhrát v neděli, ale to je basketbal. Prostějovští v obou utkáních lépe bránili a po právu tak odnášejí z víkendu stejně jako my 3 body.
Co mrzí z naší strany je neochota a lenost v obraně. Pokud nepůjdeme v hlavách nastavení, že každý volný míč není ztracený, že si musím sednout a bránit na těsno a nepomáhat si povolením od hráče s míčem či spoléhat na výpomoc, nemůžeme těžké zápasy vyhrávat. Stejně co mrzí obzvlášť je naše ukřivděnost k výrokům rozhodčích. Už malinko tápu jak našim hráčům vysvětlit, že neustálé rozčilování se, divení se a uplakanost k basketbalu nepatří! Budu moc rád pokud některý z našich „špílmachrů“ vezme někdy do pusy píšťalku a zkusí si jak je práce lidí, (kteří občas dělají chyby jako každý), a kteří tráví na basketbalu své volné víkendy jako my, náročná. A pak můžeme rozumovat…
SK UP BCM Olomouc – BCM Orli Prostějov 86:89 (17:17, 37:44, 64:70)
Body: https://www.cbf.cz/souteze/zapas_333087_soutez_2731.html
Závěrem nezbývá než pochválit oba mančafty za nasazení, rychlost a dobrou hru která byla taková, jak se na hanácké derby sluší a patří. Stejně jako díky patří i rodičům oběma táborů, kteří se postarali o parádní, sportovní atmosféru, kterou by leckterý mužský zápas mohl tiše závidět. Věřím, že pro ně i pro kluky byly oba špíly zážitkem a užili si obě divoké kanonády tohoto víkendu. Protože takovéto zápasy hráče posouvají dál, pro takovéto zápasy to hrajem.
A stejně jako jsem psal minule message našemu družstvu, kdy už odložíme hůlky, vyléčíme se a začnem konečně zase trénovat naplno, tak po těchto zvládnutých/nezvládnutých dramatech, věřím, že už to psát znova nemusím!
Heads up, soutěž je v půlce.
…ale to by nebylo ono 🙂