Takže, pánové, v pondělí fotbálek. Po celou historii Dukly a po ní pokračujícího BCM pořád držíme „kamenné“ pravidlo. Za výhru v obou víkendových zápasech se v pondělí hraje fotbal. Pro týmovou atmosféru i udržení kondice. Když ne, tak „klasika“ – běhání, drily s míčem a jiné „domácí práce“.
G1, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 50 : 67 (15:22, 10:12, 15:18, 10:15)
Body: Šaradín 24-2/0, Trefil 15-9/3, Nevrlý 10, Mlčoch 4-4/2, Kupka 4-2/0, Schindler 4, Balcárek, Neduchal, Sikora 2, Šmérek 0-2/0, Daneček a Husička 0.
TH 19/5 = 0 % F- 16 Trojky: 0
G2, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 34 : 81 (12:18, 10:12, 15:18, 10:15)
Body: Neduchal 18-4/2, Nevrlý 18-2/2, Kupka 12-2/0, Schindler 12-1/0, Šaradín 8-7/2, Trefil 8-2/0, Daneček 4-2/0, Husička 2, Balcárek, Mlčoch, Sikora a Šmérek 0.
TH 20/6 = 30 % F- 23 Trojky: 0
Před utkáními jsem nečekal nic zvláštního, spíše boj o to, abychom nějak ve zdraví obě přežili. Do pátku odpoledne nebylo zřejmé, kdo vůbec pojede (sic!), o to hůře se skládala místa pro odvoz auty. Ta pak v 6:50 ráno zase vůbec nebyla potřeba, jelikož se od půlnoci ještě 3 hráči omluvili.. Nakonec 12 lidí, to znamená jen jeden hráč na střídání ve čtvrtině a hra na venkovním hřišti. O to větší ocenění zaslouží družstvo, že se se situací vypořádalo na velmi dobrou.
V prvním utkání to byla vyrovnanější partie, kterou v jedné čtvrtině bodově sytil Šara a ve druhé trápící se, přesto však velmi důležitý Trefa. K nim a pak zvláště ve druhém „špílu“ se přidaly naše věčné naděje Nedu, Nevr a Křupi a ukázaly, co by snad mohla naše vysoká křídla jednou produkovat. Zvláště Radek zapomněl na svou světloplachost a postupně zefektivnil nájezdy do koše. Niko, když se mu rozevřela dráha ke koši, zacítil vůni koše poměrně brzy a na levačku byl nekompromisní, zatímco Paprik svůj výstup sestavil z výkonu v jediné čtvrtině. Není to málo?
S druhou „privatizační vlnou“ se pak svezl i Šindy. Dokázal si posbírat pár „mrtvol“ na doskoku, ze kterých následně skóroval. V obraně se nebojácně a aktivně prezentoval Tomáš Gaga, aspoň jeden koš mu pak byl odměnou za slušnou práci. Filda se dokázal dostat do pár šancí, ovšem v obraně má více oken než všechny počítače s nainstalovanými Windows. Mlči dokázal zahájit a potáhnout pár protiútoků, bohužel skoro vždy po pravé straně a bez včasnějšího „krosu“ na střed a posunutí míče. Přece jenom účinnost jednoho z hlavních hráčů U11 by měla už být znát více. A Franta, ten byl jako vždy vynikající.
Jednoznačnými tahouny v obou zápasech ale byli oba „malí“ špílmachři, Maty Siki a vzhledem k věku a menším zkušenostem Kuba Daneček. Byli všude a hasili spoustu požárů za ostatní. Nejenže ubránili své hráče, to znamená nejtěžší soupeře na bránění, ale k tomu dokázali najít energii k vytahování většiny protiútoků, kterými zásobovali ostatní, a zvládali přihrávat na sbíhajícího hráče do koše.
Nezdobila nás moc obrana a už vůbec ne trestné hody. V obraně váháme při tlaku na hráče, který zastavil driblink, tedy při ´close-out´, a jako slunečnice se tvrdošíjně otáčíme za míčem zrovna, když se máme držet na vrcholu trojúhelníku a vidět svého útočníka a míč. Trestné hody by měly být zaslouženou odměnou za aktivitu do koše. Zatím je to bída s nouzí. Každý hráč má však možnost před a po tréninku si je dotrénovat. Využívá to?
Za největší výhru považuji skutečnost, že jsme mohli nechat doma 8 (!) různě zraněných a nemocných hráčů, některé plánovaně, některé neplánovaně, a nemuseli shánět výpomoc od „starých“ nula-osmiček. Tato dvanáctka to zvládla a nevedla si úplně špatně. Takže, pánové, zasekávačka pravou spolu s pohybem ramene doleva, přešlapovačka stejnou a hned do protipohybu levou nohou kros doprava, finta prudké střely na branaře a pak sladká placíra podél nebohého nešťastníka v bráně k tyči. V pondělí je fotbal! Basketbalista, který neumí hrát fotbal, nemůže hrát basketbal!
