Radost a pokora panovaly v šatně BCM U12 v Kroměříži. Po včerejším 2. kvalifikačním turnaji jsou naším druhým týmem po U11, který si na konec sezóny zahraje své Národní finále. Pátek 31.1.2020 a odchod UK z EU však v člověku nezbytně vyvolává smíšené pocity. Zůstává díl smutku a díl nostalgie, zvláště když situaci vnímáte optikou svých nejbližších a svým způsobem zanecháváte v Anglii, Skotsku a Severním Irsku přes 30 let osobních vzpomínek na spoustu míst, lidí a zážitků.
G1, Orli Prostějov : SK UP BCM Olomouc 11 : 104 (3:29, 3:28, 3:18, 2:29)
Body: Broda Jn 19-4/3, Keder 14, Galko 12-2/2, Pazdera 12, Krumnikl, Sikora 8, Jakeš 7-4/1, Šaradín 6-1/0, Nevrlý 5-4/1, Kupka 4-2/0, Mlčoch 4, Trefil 3-6/1, Schindler 2, Přindiš 0.
TH 22/8 = 36 % F-11 0 x 3
G2, SK UP BCM Olomouc : TJ Slavia Kroměříž 68 : 35 (20:5, 24:11, 10:10, 14:5)
Body: Pazdera 14-4/2, Broda Jn 10, Keder, Sikora, Trefil 6, Šaradín 4-4/2, Galko, Krumnikl, Mlčoch, Nevrlý 4, Kupka 2-2/2, Jakeš, Schindler 2, Přindiš 0.
TH 10/6 = 60 % F-13 0 x 3
Po prvním kvalifikačním turnaji Olomouci byly karty všech hráčů, Prostějova, Kroměříže i naše, BCM, poměrně jasně vyložené na stůl. V Kroměříži se tak nyní spíše hrál docela kvalitní přípravný miniturnaj. Mým pohledem to byli nejvíce domácí, kteří přispěli k jeho kvalitě. Orlíci od Romže více méně dopláceli na množství zápasů, které přes kategorie v posledním období odehráli. Chlapci od Květné zahrady využili jak systém, který v 3-členném turnaji vždy dává domácím výhodu odpočinout si mezi 1. a 3. utkáním, což jsme i my doma maximálně vytěžili, tak sympaticky nehodili flintu do žita v utkání s námi a fakticky ho „udělali“, když už se zdálo, že průběh zápasu je jasně nalinkovaný.
Poločasový stav 44:16 pro nás jako by odhodil zábrany a popustil uzdu „červených“ a lehce blahosklonným „modrým“ naopak začaly tuhnout nohy. Ztráceli jsme koncentraci a přesnější provádění základních činností. Množství ledabyle až zmatečně odhozených přihrávek, ucpávání si prostoru vlastními hráči namísto roztažení prostoru a zbytečných „vraceček“ a „opakovaček“ bez posunutí míče, tzv. extra pass, docela kazily dojem našeho dosavadního aktivního projevu a svým způsobem jednoznačnější převahy. Kroměříž toho využila. Zvláště do útoku dokázala kontrovat a po zbytek hrací doby byla srovnatelným soupeřem, zejména když „starší“ po odpracované části šli střídat. Poučení pro náš týmový projev, zvláště pro „mladší“ skupinu, která do sebe pomalu nasoukává herní podněty a úporně se srovnává s intenzitou a rychlostí standardního basketbalu. A k tomu ten neposedný, kulatý míč. Kdyby tak šel ovládat prsty na displeji, a nemuselo se to řešit opravdovým, skutečným driblinkem, při kterém je třeba vyvinout skutečné úsilí.
Jak vypadá top basket u nás poznáváme na turnajích mimo rodnou Hanou, avšak jsme již schopni si na něj v plné sestavě „šáhnout“ a v úsecích s ním držet krok. Čím více hráčů se poctivým tréninkem k němu přiblíží, tím větší přínos pro družstvo a v konečném důsledku i pro samotného hráče. Nyní v rámci možností odpočinout si mimo tělocvičnu a basketbal a pustit se energicky do druhého pololetí. Teprve na konci sezóny se budou rozdávat odměny. V basketbalu i ve škole.
Osobní poděkování trenéra panu Brodovi a Hanákovi za dopravu 80 % družstva se stejně potřebným přispěním dalších, kteří se měli možnost se v pátek uvolnit a vidět postupovou jistotu svého týmu. Domácím poděkování za zorganizování turnaje v předehrávce mimo oficiální termín až v sobotu. V neposlední řadě chci poděkovat kolegům trenérům, kteří se na skladbě, trénování a herní praxi jeho hráčů významně podíleli, či podílejí – O. Zatloukalovi, M. Strništěmu a K. Skulovi a dalších. Děkuji, kluci!
