Velmi střízlivě, s chladnou hlavou, a především s pokorou je třeba hodnotit jednoznačná vítězství našich barev nad oběma našimi vyzývateli, Kroměříží a Prostějovem, v 1. kvalifikačním turnaji o postup na Národní finále ČR v této kategorii. Pravidla byla daná dlouho předem rozhodnutím Výboru ČBF Střední Moravy. 3 turnaje v místech uchazečů o postup na NF a vítěz jede na republiku. Oproti dvěma předchozím rokům, kdy si „08“ jezdily zahrát, jsme se nyní připravili soutěž vyhrát. Zahrát a vyhrát odlišují pouhé dvě hlásky, jeden prefix, a zároveň naprostý rozdíl v pojímání výzvy.
G1, SK UP BCM Olomouc : BCM Orli Prostějov 106 : 16 (23:6, 25:4, 39:0, 19:6)
Body: Pazdera 20-TH 4/2, Sikora 17-1/1, Jakeš 16, Galko 14-1/0, Broda Jn 13-2/1, Nevrlý 10, Trefil 6, Keder 4, Broda Jk, Krumnikl, Přindiš 2, Jašek, Husička, Neduchal a Schindler 0.
TH 8/4 = 50% F-8 0 x 3
G2, TJ Slavia Kroměříž : SK UP BCM Olomouc 19 : 96 (2:28, 8:22, 4:23, 5:23)
Body: Pazdera 22-10/6, Broda Jn 21-7/3, Trefil 10-2/0, Keder 9-2/1, Nevrlý 6-4/2, Galko, Sikora 6-2/2, Přindiš 4-1/0, Jakeš, Schindler 4, Štýbnar 2, Broda Jk, Dráč, Krumnikl, Neduchal 0.
TH 30/16 = 53% F- 2 0 x 3
Výsledky jsou poměrně jednoznačné. Ani jeden z hostujících týmů u nás nevydržel vzdorovat déle než prvních pár útoků. Přesto by se v souhrnu obou utkání daly náš kondiční projev, celoplošný tlak na míč a snaha o neustálé využívání přechodových fází ocenit na nějakých 60 %, s přimhouřením oka na ještě nezapojené a další chybějící hráče nejvýše na 65 %. Tím nesnižuji ani vlastní tým, který byl naprosto dominantní, natožpak soupeře. Jen poukazuji na realitu mimo prostor naší Hané a dosažené výsledky např. na našem posledním turnaji v Písku. Sbíhání po přihrávce, posouvání míče po vniku dovnitř a vyhození ven, tedy náznaky basketbalového projevu nám zatím schází. Na obranu hráčů ale nutno dodat, že hráli spolu úplně poprvé. O nějaké sehranosti tedy ještě nemohla být ani řeč a také podmínky pro trénování U12 jsou zatím omezené. Na tom však usilovně pracujeme.
Prostějov i Kroměříž jsme dostali od začátku pod tlak a bylo jen otázkou, jaká sestava a kolik času trávila na kurtu, jak byla ochotná běhat a také jaké procento zakončení dosahovala. Nutno sportovně uznat, že nejméně ve dvou aspektech hry byli PV i KM před námi. Měli lepší ´spacing´, rozestavění hráčů, i lepší vyčkávací driblink a přihrávku nabíhajícímu hráči ze slabé strany. Tady pokulháváme. Jedním dechem je však nutno dodat, že když vám někdo obrazně klečí na krku, tak se prostě špatně dýchá, spacing nespacing, a stačí to jen „sypat“ těm druhým do koše.
Nejvíce bych ocenil náš hlad po míči, snahu o stálé vybíhání do RP a slušnou bojovnost. Ty jsou základem jakéhokoliv týmového sportu. Výborné byly i rozdělení bodů, výkonu a zastupitelnost hráčů. Jednotlivce lze ubránit, tým velice těžko. Trestné hody a zakončování pod tlakem nebyly úplně na výši a nahrazovali jsme je četností pokusů.
Nutno ocenit přínos „08“ od trenéra Zatloukala, resp. od letoška trenéra Strništěho. Ten nespočíval ve vyšší kondiční a herní připravenosti, ta byla očividná. PŘEDEVŠÍM však mentální připravenost a zaměření na výkon měli evidentně jinde než „mladší ´08“. Další důkaz pro to, že motorická gramotnost vychází ze spojení motorických dovedností a motorického chování. A tak oba neskuteční „jezdiči“ Kuba Gali a Mat Kedy, hodný JáJa Dubanský, který pak „zabíjí“ 16 body, oba Brodiči, křídelník Kuba i „natúrovaná motorka“ Honza, a Mety Pazde, co pod vlastním košem zavřel krám ´not-in-my-house´, šli příkladem a strhli i další „mladší“. Tím pak z malé pořád si nevěřící sikorky narostla velká Sikora, z neustále nesvého Niky Nevr rváček k pohledání, nemluvě o Míšovi Tréfovi, který postupně opouští svou původní profesi, která ho naučila padnout do vápna a dožadovat se penalty. Teď už je schopen jít „do gólu“ bez ohledu na různé háčky a jiné fauly, a výrazně se posunul ve zrychlení hry dopředu přihrávkou na vyběhnutého spoluhráče. Pro další hráče byly minuty na hřišti velkou zkušeností pro adaptaci a jejich další využití.
Zasloužené ocenění jde i hráčům, kteří nebyli nominovaní a utkání se přesto zúčastnili, čímž podpořili tým a rovněž nasávali atmosféru důležitého střetnutí, velmi všem rodičům, kteří opět zajistili technicko administrativní rámec akce, a své slečně asistentce za rozložení povinností během zápasů.
Vezmu si větu od naše nadaného mladšího kolegy Kryštofa z Kuby z jednoho jeho hodnocení zápasu: „If what you did yesterday still looks big to you, then you haven´t done much today.“ A pouze tímto pohledem lze naše výhry měřit, protože po víkendu jsou již zapomenuty a jde se znovu „do práce“.
