V basketbalem nabitém dopoledni se na obou kurtech Sportovní haly UP sešli zkušenější hráči U12 a hned vedle za plentou nováčci z U10. To byl asi nejpříjemnější moment, který si společnou fotkou orámovaly oba týmy, aby jednou si na střední mohli ukázat, kam se kdo posunul a od té doby změnil.
G1, UP-BCM Olomouc : SKB Zlín 39 : 23 (14:9, 15:6, 2:6, 8:2)
Body: Šaradín 10-5/2, Štýbnar 7-2/1, Neduchal, Sikora 5-2/1, Schindler 4, Husička, Kupka, Mlčoch, Přindiš 2, ostatní 0.
TH 11/2 = 18 % F- 12 Trojky: 0
G2, UP-BCM Olomouc : SKB Zlín 45 : 50 (9:15, 12:8, 12:17, 11:10)
Body: Přindiš 10-10/4, Nevrlý 8-1/0, Schindler 8, Kupka, Sikora 4, Neduchal 3-4/1, Husička, Šaradín, Štýbnar 2, ostatní 0.
TH 19/6 = 26 % F- 10 Trojky: 0
Zatímco naši ´rookies´ svá dvě zápolení vyhráli, U12 pokračovaly v nevyrovnaných výkonech se spoustou snahy, avšak mála reálného užitku. Zlín byl optimální soupeř na naše možnosti, přesto jsme na něj stačili jen jednou, jelikož jsme byli jako blahé paměti ve francouzské klasice J.-P. Belmondo a následně v americkém remaku R. Gere, tedy u konce s dechem.
V prvním zápase jsme podali týmovější výkon s lepší spoluprací, více přihrávkami mezi sebou a zakončením s autoritou podpořený dynamičtějším pohybem a nasazením. Druhý zápas jsme postupně odcházeli ze scény jako mrtvoly v Hamletovi a jen jsem si vybavoval lekce tehdy budoucího prvního porevolučního Rektora UP, pana JJ, který s námi v literárním semináři procházel rozdíly mezi ´fiction´ a ´faction´. To první představovali hráči, kteří po vystřídání okamžitě tvrdili, „Trenére, já můžu, já jsem v pohodě.“, na to druhé jsem musel jako kouč reagovat. Pokud hráč nestíhá bránit svého útočníka, ten mu několikrát za sebou uteče o parník, nebo nedokáže po koši vyběhnout do rychlého protiútoku a hned se vrátit do obrany, tak to prostě není v pohodě.
Dobře se zapojili oba „mladí“, Martin Horecký a zvláště Kuba Grygovský. V G1 odvedli slušnou práci Šara, oba „malí“, Siky a Přindi, a tentokrát i Šíma Jáša a Štybi. Bohužel, k naší škodě se stejným hráčům nepodařilo laťku udržet na stejné úrovni a kvůli již zmíněnému kondičnímu propadu s nimi odešla snaha hráčů, kteří se více zaktivovali až v G2, zejména Niko a Šindy. Spojit tak obě části v jednu, odcházelo by se domů s lepším pocitem.
Velice děkuji rodičům za neocenitelnou pomoc jak při nezbytné „spartakiádě“ s instalací košů, tak u stolku, bez něhož bychom jednoduše hrát nemohli. A vám také, Jirko a Lindo!
