Neberu otřepané fráze. Tak určitě, že. Třeba jak tým do toho dal to srdíčko. Nebo o štěstíčku, jak jsme mu šli naproti, či v dnešním případě o tom, jak oba soupeři brali na konci utkání spravedlivou remízu. Spravedlivá remíza je čirý nesmysl a novinářské klišé. Tak určitě.
G1, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 57 : 47 (15:15, 9:12, 15:12, 15:8)
Body: Pazdera 15-6/3, Bílek 7-1/1, Galko 6, Jakeš, Keder, Sedlák 4, Přindiš 3-2/1, Bouchal, Neduchal 2, Růžička 0-2/0, Broda Jk, Pluháček a Sikora 0.
TH 11/5 = 45 % F- 15 Trojky: 0
G2, SKB Zlín : UP-BCM Olomouc 66 : 77 p.p. (9:21, 22:10, 10:16, 16:10)
Body: Pazdera 30-10/4, Sedlák 12-5/2, Keder 10-4/2, Jakeš 7-4/1, Bílek, Galko 6, Přindiš 4, Bouchal 2, Broda Jk, Neduchal, Pluháček, Růžička a Sikora 0.
TH 23/9 = 39 % F- 19 Trojky: 0
Měli jsme vyhrát obě utkání. Ovšem stejně tak jsme mohli obě naprosto suše prohrát. Oba soupeři, Zlín i my, jsme se totiž předháněli, kdo zazdí více šancí, zahodí více přihrávek a častěji se zapomene vrátit, event. jako třešnička na dortu, kdo neuvěřitelně vícekrát zanechá svého útočníka naprosto samotného pod košem, aniž by o něm měl ponětí. OMG…klasický počáteční herní výkon kluků v minibasketbalu se spoustou neekonomického běhání tam a zpět, absencí čtení hry a racionálnějšího řešení herních situací. Jak dlouho ale ještě chtějí být kluky a hrát minibasketbal? Tato sezóna je, pokud to někdo nevnímá, v mini jejich poslední a od května 2020 začíná jiný příběh…
Za svou jednu „viktorku“ musíme být rádi. G1 jsme si totiž prohráli, ač v začátku byli lepší, vedli, avšak kvůli kolapsu v obraně a neschopnosti se vypořádat s frustracemi v poslední kvartě padli na ústa. G2 jsme nebyli lepší, klesali jsme na duchu a až KONEČNĚ týmovějším pojetím a až ve druhém prodloužení pak jasněji domácí přehráli. Jako na tenise i zde v basketu není rozhodující, kolik ´winners´ dáme, ale kolika ´unforced errors´ se dopustíme. Eso při podání zahřeje, ovšem počet přihrávek stupidně hozených prostředkem přímo soupeřům do rukou je pro konečný součet bolestnější.
Nedokázali jsme se delší dobu koncentrovat na obranu jak 1/1, tak týmově. Opravdový doskok s kontaktním odstavením hráče bylo hledáním perlorodek v Moravě u Bristolu. S velkými problémy, pozdě a bohužel většinou středem, jsme zahajovali protiútok, takže ve většině případů následovala buďto samostopka nárazem do zdi, v lepším případě „džerkovaná, šejkovaná“ přihrávka z výskoku nazdařbůh končící u ševců v rukách. Vtip byl však v tom, že tak jako my jsme ztráceli přihrávky a měli problémy skórovat, Zlín na tom nebyl lépe. A tak prakticky nejplatnější pokyn pro koučování v obraně se oboustranně jevilo „Nech ho být!“, či „Nesahej na něj.“, ať už šel protivník do dvojtaktu po úniku, či se pokoušel opakovaně skórovat po doskoku.
Po G1 se kluci mračili a byli skleslí. Žádná bouřka v kabině coby další klišé nebyla, pouze otázka, proč řešíte, co už je pryč a proč to neřešíte v pravý čas na hřišti? Analogií bylo např. dvojnásobné odmítnutí vítězství v koncovce normálního hracího času. Poprvé Matouš Kedy za stavu 57:55 pro nás nedává 2 TH – OT1. Podruhé Mety Pazde na konci OT1 při 64:64 neproměňuje také ani jeden, asi odkoukal z posledního pohárového utkání Nymburka – jde se do OT2. 68:66, Sedlo další TH 2/0, pak však ďábel z Heyráku dvěma TH za sebou korunuje jak svůj výborný výkon, tak konečně konečné vítězství.
Každý měl svůj podíl na hře a každý k něčemu přispěl. Osobně bych vyzdvihnul oba neuvěřitelné „jezdiče“, Mata Kedy a Kubu Gali. Co ti naběhali a vybojovali! JáJa Dubanský zafungoval coby neohrožený X-faktor, když stréc Adam momentálně bojoval vnitřní zápas se svými děsy a běsy, aby je pak překonal a šel si odpracovat své. Sedlo a Mety se musí vyrovnat s tlakem na očekávání od hlavních hráčů. Mety neslaný průměr v G1 hlavně mentálně zvedl k nádherné partii v G2, Sedlo se vzpamatoval a prokázal, co by mohl hrát až v důležitých momentech 1. a 2. OT. Příslibem je, že všechny „08“ se už nějak dokázaly přizpůsobit jinému tempu a nárokům ve starší kategorii, a zvláště Mara Přindi byl rovnocenný ´backup´.
