Je to takové malé, 24 měsíců trvající dobrodružství. Tak dlouho trvá narození jednoho družstva od jeho početí do zrození, prvního společného sportovního vystoupení po skončení etapy přípravek. Čas „minus 24 měsíců“ se začíná odpočítávat prvními nábory na jednotlivých ZŠ a pokračuje každotýdenní prací kvalifikovaných trenérů a asistentů s chlapci v přípravkách. Nutně dochází k postupnému oťukávání se ze strany rodičů, účastnících dětí a konzultacím s trenéry spojenými s vysvětlováním a objasňováním, co je to vlastně za cestu, po které se malý chlapec má vydat. Stejně tak trenéři zvažují, komu finální nabídku dát, aby byl zabezpečen prvotně ne přechod do soutěžního basketbalu, ale co možná nejoptimálnější pohybový rozvoj dítěte v tomto věku s určitou vizí do budoucna.
Když pak vidíte, že se opět „urodilo“ a znovu jako loni se narodí nový tým, je to krásný pocit. Ten ocení jen lidé a zejména trenéři, kteří se na celém procesu jeho vzniku podíleli přímo „hands-on“, a pomohli mu vznikat jak během veškeré práce v přípravkách, tak v doplňkových akcích klubu a finálně na prvním letním táboře.. Noc strávená s basketem v tělocvičně děti z různých základen pomáhá spojovat, Školní liga ZŠ je spravedlivý filtr jejich zájmu o náš sport. Je zřetelné, kdo si touto etapou z chlapců prošel, a kdo ji nějak vynechal.
Dnes jsem celé dopoledne na turnaji v Prostějově mohl pozorovat, jak klasy rostou. Další čistý ročníkový tým nar. 2010 a mladší bez nutnosti doplnění z venku, eventuálně dívkami kvůli malému počtu, vystoupil na své první soutěžní akci. 21 (slovy: dvacet jedna) kluků bez dalších, co ještě máme doma, mohlo zůstat ležet v postýlkách, ale raději vyrazilo na výlet. Zkušený trenér Ondra Zatloukal s mezinárodním trenérským certifikátem a dokladovanou úspěšnou praxí, asistentka Maruška Dosedělová k ruce, a doma Tom Příhoda, a kupa prvotně zapálených rodičů. Ti si mohou s dětmi po dnešku říct, „Pamatuješ, jak jsi/jste úplně poprvé hrál/hráli na konci října v Prostějově na turnaji?“
Celá lavečka od nejmenšího Toma Wykreta až po ´big guys´, Nikyho Laudu a Šímu Suchánka, žila utkáními a podporovala své spoluhráče na scéně. Fili Kapaňa, Vojta Malaska a Tom Vaca, viz foto, jsou úvodní „starters“, hráči tohoto ročníku, kteří nastoupili na soutěžní palubovku a rozehráli první okamžiky kariéry týmu. Ne že by byli až tak výjimeční, ale protože v rychlém systému střídání sedmi minitýmů to musí odsýpat a střídat se skoro jako na hokeji. Přesto ale rodiče těchto chlapců čeká malá příjemná povinnost „šoupnout něco do placu“ na Vánočním utkání Rodiče vs Děti.
Pro BCM je to naopak už šestý zářez v řadě. Plné ročníky U15, U14, U13, U12, U11 a letos U10. Máme-li na něco být hrdí, pak na systém, který při jeho podpoře a racionálním řízení s sebou nutně přibere i výkonnost a účast v patřičných soutěžích. Tato strana nám, přiznejme si, zatím schází.
Dan „Žemla“ Žemlička a Tom Bukovec s ostatními místními, jimž se omlouvám za neznalost jmen, připravili na „Centru“ velmi dobrou, vděčnou akci odpovídající věkové a sportovní úrovni těchto dětí. Děkuji vám, pořadatelům, a trenérům všech účastníků: Přerova, Vyškova, Olomouce a Prostějova. Pánbůh, rozzářené oči dětí a občas nějaký rodič vám to zaplatí. Od velkých bosů, či šéfů z kanceláří toho moc nečekejte.
