Zlín se ukázal jako silný houževnatý soupeř. Zvláště ve druhém utkání měl úseky, kdy naše chlapce přehrával, přičemž driblink při přechodu obrany do útoku a překonávání 1/1 v rychlosti jim dělal mnohem menší potíže než nám.
G1, UP-BCM Olomouc : SKB Zlín 60 : 27 (13:6, 12:7, 22:10, 13:4)
Body: Bílek 12-4/4, Keder a Sedlák 8, Galko 7-2/1, Broda Jakub a Flaks 6, Broda Jan 5-2/1, Trefil 4, Jakeš a Neduchal 2, Jánský, Janeček a Stašek 0.
TH 8/6 = 75 % F- 13 Trojky: 0
G2, UP-BCM Olomouc : SKB Zlín 66 : 39 (20:17, 13:4, 14:12, 19:6)
Body: Pazdera 12-10/4, Trefil 10, Němec 8-3/0, Keder 8, Stašek 6-2/0, Sedlák 5-3/1, Galko 5-2/1, Bílek 4-2/2, Broda Jakub 4-1/0, Jakeš 4, Janeček, Jánský a Neduchal 0.
TH 14/8 = 57 % F- 18 Trojky: 0
Pokud se po našem prvním energickém, svižném, dobře rozběhaném zápase s dostatkem včasných prvních přihrávek (kterému relativně pomalému Evropanovi z Washingtonu dávají novináři lichotivou nálepku „first-pass“?) čekalo, že naše barvy využijí zdánlivé únavy Valachů, opak byl pravdou. V G2 jsme my tahali nohy a k tomu si na sebe kladli důmyslné pasti. Když už spoluhráč obchází protivníka, proč mu důkladně nezacpat cestu namísto okamžitého vyběhnutí po zisku míče? Co tak se tak před zakončením prvně podívat, kde stojím, a podle toho pak situaci řešit? Střely za deskou (??), či různé hrany desek z nulového úhlu byly odstrašujícím mementem naši provozní slepoty včetně známých „akcí BIZON“, které vyspělejší hráči řeší vyhozením a proběhnutím prostoru pro další vniknutí/ zakončení. Přidáme-li ke všemu mnohem individualističtější přístup bez zásadnější spolupráce s vyhozením a posunutím míče, zůstal po nás po G2 rozpačitý až nepěkný dojem.
Čím jsme Zlín ale porazili? Naše sestava po rozdělení na obě pětky byla přece jenom vyrovnanější a jejich méně zkušenou squadru dokázala několikanásobně skřípnout. Energií jsme dokázali vícekrát jít do soubojů pro míče „nikoho“ a více jich získat. Velmi příjemně v G1 hru dirigoval Honza Brodič, což byl poměrně zásadní moment a výrazný příspěvek od hráče starší kategorie. Podobně se po počátečním hledání choval Mety Pazde. Tu neohroženě silou, tu chytře pouštěním míče držel G2 více méně nad vodou. Přidá-li ještě techniku běhu a zvedne kolena, bude hej. Naopak příspěvky Toma F. i Šimona N. byly k zamyšlení. Vézt se v pohodě na zadních sedadlech v autobusu ve starších je určitě příjemnější, než být tahounem u „svých“ mladších s plnou odpovědností a očekáváním něčeho navíc. Pokud to vezmou a otevřou se jim oči, bude jen dobře pro ně i pro jejich týmy.
Zarputilost až zavilost nelze upřít ostatním, Matoušovi K., Kubovi G. i JáJovi a Stášovi, zvláště však neúnavnému bojovníkovi, strécovi Adamovi z Hané. V tom bel, seneček, dobré. Zmíněné doplňoval kovbojským instinktem už ne nováček Tréfa, všem jmenovaným však zásadně schází moment, který buďto napraví, nebo o něj budou zakopávat celou kariéru – ovládání míče, změny směru, tedy driblink ve všech podobách. Kopačky to musí mít na noze, hokejky na klacku a my, baskeťáci v ruce, ne „v paži“. Kapitolka sama pro sebe je šikovný nadaný Vojta Sedla. Zatím dělá věci opačně, než by měl (vniká, když má vyčkávacím driblinkem počkat na vyklizení prostoru, či zastavuje nebo shazuje míč, když dráha koši je otevřená), a rovněž šéfíčkování mu moc nesluší. Pro nováčky s prvním zápasem to byl křest. Určitě ne ohněm, ale v oblasti rychlosti a kontaktu se soupeřem a ovládání míče 100 %. Nedu si premiéru osladil prvním zářezem do pažby, další to čeká.
Zastupující kouč ŠV