Venkovní tábory, Příměstský tábor a basketbalové turnaje jdou od půlky srpna nemilosrdně jeden za druhým v režimu 24/7 a skoro není čas pro trenéry doma vyměnit prádlo, natožpak posekat trávu, sesbírat hrušky, natřít slíbený plot, či dokonce políbit vlastní ženu. Vyúčtování akcí se dělá za pochodu spolu s organizací další navazující akce a reporty jdou v takových chvílích stranou.
Kompletní kategorie minižáků od nejstarších mazáků U12/roč.2007 a mladší trenéra Zatloukala přes prostřední ročním cyklem zocelené U11/roč.2008 a ml. tr. Válka s nadějnou akvizicí vyjma ranních budíčků, as. Hanuše, po napjatě očekávané nováčky U10/roč.2009 a ml. tr. Strništěho, se celých poctivých sedm dní připravovaly v lehce pekelných podmínkách subsaharského Bouzova na novou sezónu. Ne vše bylo snadné, pro nováčky zvlášť.
Krásné tak bylo sledovat, jak zákonitosti vývoje zde mají své pevné místo. Loňští uplakánci a kňouralové už dělali „jenom“ bugr na ubytovně, remcali už jen proti tréninkovým dávkám a ústrojně se rozdělili půl na půl na pokoj „bordelářů“, kde vládlo sumo a bitvy polštářů, a pokoj s přiměřeně drženým úklidem, kde se už hrály karty a četl Deník malého poseroutky, zatímco ostřílení borci z U12 naopak hlavně gamblovali karty a před zrcadly si vizuálně čechrali první vlnky svalů získaných posilováním a pučícím hormonálním vývojem. Celkově zatížení a společný pobyt zvládali standardně dobře, pokud se někomu nenabulíkovalo, že Bílá paní chodí z hradu chodí strašit až dolů a ten jel raději na noc domů.
Nejmenší jsou vždy kapitola sama pro sebe. O to větší kredit jde trenéru M. Strništěmu za solidní zvládnutí celého týdne, jakkoliv jeho působení chvílemi připomínalo stalingradské peklo. Hrát mrtvého brouka nešlo, a tak se pokoj trenérů pravidelně plnil vyslanci jednotlivých znepřátelených vojsk, kteří poctivě co 5 minut přicházeli vznášet srdceryvné supliky na nepravosti a křivdy vyvolané „těmi druhými“. Pokud pak vůdce nějaké záškodnické bandy byl chycen při činu, anebo kumulativně vzbuzoval nevoli a odpor většiny posádky, byl potupně uvržen na velitelský můstek, svázán provazy a donucen se chovat, resp. musel chovat. Houpy-hou.
V tomto rámci se chodilo trénovat a hrát basket do tělocvičny, hry a soutěže na venkovní hřiště, workoutové posilování, zvláště upravený softbal měl velký úspěch. O něco méně byla v kurzu atletika a běžecké ABC drily pro „footwork agility“, tedy aby si nezakopávali o vlastní nohu, zvedali kolena a neběhali jako žirafí mládě po narození . Výlet s koupáním do Loštic se naopak vyvedl maximálně. Díky ukázněnosti a turistické zdatnosti celého tábora vyšel na téměř celé odpoledne podepřené bezpočtem nanuků a lízátek. Ty jsou „v plánu“. Jsou-li to, bohužel to je realita, dovezené pytlíky brambůrků, ještě hůře různých energetických Shocků, Sharků, Semtexů a jiných energetických „blivajzů“, určitě ne pro 10-leté děti, které najdete v jejich batůžcích na přilepšenou, nejde se vůči tomu neohradit.
Celkově sportovně i v náročnějších podmínkách byl tábor zdařilý a měl by dá posunout děti k pravidelnému sportování během školního roku a stát se součástí jejich běžného režimu dalšího života. A ty, Franto, budeš chodit 2 m daleko od stěn!
