Nejen basketem živ je člověk, a tak se „osmičkoví“ a „devítkoví“ mazáci ostřílení jednou sezónou vydali na v pátek a sobotu 8.-9. června ráno na sportovní výlet do Javorníka s cílem dobýt Borůvkovou horu a do ledu zde zasadit vrcholovou vlajku BCM.
Vše se podařilo až nadmíru dobře, k čemuž dílem přispěla samotná družina neskutečně odolných horalů, vynikající zázemí na základně vytvořené místním trenérským nezmarem trenérem Igorem Dubovanem a malým dílem též ruka páně hladící i trestající, „high five“ pana trenéra. Dostat všechny batohy, spacáky a kdo-ví-co ještě několikrát během dvou dnů včetně těchto draků do vlaků a do autobusů při všech výlukách se ukázalo jako dobrá spartakiáda, takže naposilováno je do zimy.
Plán byl jako kdysi za éry pětiletek splněn a překročen. Hned po příletu a zakopání se do půdy tělocvičny se šlo s úsměvem na rtech do kopce na zámek Jánský vrch. Ten chlapcům vydržel poměrně dlouho, anžto zábava v papučích na zámeckých parketách byla v jejich podání nevyčerpatelná. Mladá, zřejmě nezkušená průvodkyně namísto toho, aby všechny hned uvrhla do hladomorny a vůdce rebelie nechala popravit, se je snažila motivovat, že „…když budete, kluci, hodní, tak vám na konci prohlídky ještě povím příběh o…“. Očividně nevnímala, že toto není druh konverzace, který by u našeho ´dirty dozen´ našel odezvu. To pochopila, jakmile se jí rozkymácely empírové stolní hodiny na ebenovém stolku z konce 18. století a naši dárečci se nezadržitelně smáli podobiznám zdegenerovaných Habsburků v hudebním salónu. Na konci si všichni oddechli. Kluci, že mají zámek za sebou, a průvodkyně, že už jsou ze zámku pryč.
Basketbalové utkání s místními lepými vrstevnicemi byl dobrý bonus, stejně tak následující pokoupání v přilehlém bazénu se všemi kratochvílemi, které kluci od 8 do 54 let mohou vymyslet. Čtyři z nich to pak stálo prohranou sázku a večerní zpívání před ostatními. Časem pochopí, že na sázení jsou zde jiní hráči. Následující večeře v pizzerii Bukurešť neměla chybu. Jen místních pár štamgastů pak už nevydrželo a znatelně se ohradilo proti hluku a zvýšenému pohybu uvnitř do té doby velmi poklidného saloonu na hlavní třídě.
Vstát před šestou ráno očividně nedělalo týmu pražádné potíže, snad jen balení spacáků a úklid „bordýlků“ kolem sebe by šlo lépe zmanažovat. Po vynikající snídani se speciálním čajem z Nepálu pro dostatečnou saturaci organismu minerály se hravě zvládnul přesun na stanoviště busu i následný výstup jižní stěnou hory rychlým alpským stylem bez použití kyslíku. Z rozhledny Blaubeerbergu šla vidět Otmuchowská jezera a okolní polské příhraničí. Kofča/limča s dvoucoulovou klobásou a dostatečná přestávka za krásného počasí, pak poměrně rychlý sešup z 900 m n.m. do klidného vnitrozemí pro věci, abychom stihli vlak. To nám nakonec kvůli nucenému trojímu přestupování nebylo moc platné, leč i toto je škola cestovatele.
