V minulém týdnu jsme měli možnost opět poměřit se se soupeři z obou soutěží, které hrajeme. V úterý nepříliš povedené představení v Lipníku, v sobotu pak o poznání lepší zápas ve ValMezu.
V první řadě je nutno poděkovat soupeřům z Lipníka, kteří nám umožnili předehrát zápasy soutěže U12 a pomohli nám tak klukům alespoň jeden prázdninový víkend vyčistit od basketbalu. Stejně tak velké díky našim rodičům, kteří v týdnu po práci vzali auta a zajistili nám pohodlnou cestu na utkání. Naposledy jsme na tělocvičnu SŠE do Lipníka zavítali v loňském roce, kdy jsme zde dokázali zvítězit poměrně jasně 23:100 a 21:111.
Úterní klání se však neslo v trochu jiném duchu. S utkáním „po škole“ se soupeř dokázal popasovat lépe. Od počátečních minut byla vidět jakási ospalost a neochota pracovat. Naše rozklepané ruce v úvodních minutách jen tečovali míče, místo toho abychom je dokázali chytit. Po prvních čtyřech minutách svítilo na tabuli fotbalové skóre 0:0. Dívčí pětka Lipníka dokázala držet krok a nebála se ohnout pro míč. Po troše „fénu“ se naši borci probudili. Rozběhali nohy a začali bránit. Zlepšená druhá polovina první kvarty a 16 bodová šňůra odvrátili blamáž první pětky. Ono to jde, ale musí se chtít…
Do druhé čtvrtiny jsme vstoupili proti sestavě složené z chlapců. Ospalý začátek, mdlá čtvrtina, tankujeme. Snažíme se, ale střelecky se trápíme. Ztráta střídá ztrátu. Místo toho abychom našli volného spoluhráče pod košem, střílíme z nepřipravených pozic. V obraně to celkem jde.
Po poločase už probuzená lichá pětka nasadí tempo basket. Dobře bráníme, běháme dopředu, skórujeme. Jen ta úspěšnost je proklatě nízká. V poslední čtvrtce jen brnkáme na rozladěnou kytaru.
Zvednout hlavu než začnu driblovat? Proč na co…
Prudká přihrávka místo Hanáckýho kopce? Kdeže…
Skočíme pro ten balón? No budiž…
SK UP Olomouc – BK Lipník nad Bečvou (odehráno v Lip.n.Beč.) 58:12 (16:0,26:4,46:6) TH: 2/19!
Kaštil 12b – 0/4, Strebkov 9b – 1/8, Kráčmar 8b, Selucký 8b – 0/2, Očenášek 6b – 0/3, Vojtko 6b,
Bouzek 4b, Krátký 4b, Broda 1b – 1/2, Kalita, Simper, Hrnčíř, Ištvánek.
Druhý zápas prohodíme pětky. Lichá jde na kluky, sudá na holky. V první čtvrtce se dokážeme popasovat s úvodem utkání lépe. Chytnem se a výsledkem je povedená kvarta v týmovém pojetí. Sudá pětka zlepší obranu, dobře v ní pracuje a do poločasu nás pošle se skórem 32:9. Po změně stran však těžko hledat dobré věci. Obzvlášť ve třetí. Připomínáme baseballisty křížené s házenkáři. Balóny chytáme… nebo spíš nechytáme? Jednou rukou do něj plácáme a snažíme se ho srazit k zemi místo chycení ho dvěma. Útočíme zásadně doprava. Kdybychom neměli výjimky, jako třeba Karlos, Saša… kteří se nebojí vymyslet něco i na slabší ruku, pravá strana palubovky je vybouchaná od našeho driblinku. Oči přilepené na prknech podlahy, hlava dole a bušíme furt tou jednou rukou.
Přenést míč z jedné strany na druhou? Raději to zkusím zase do plných na silnější ruku…
Uvolnit se pro přihrávku? Pokusím se, ale nic neslibuju, dneska jsem měl k obědu v jídelně výpečky…
Ohnout se pro balón? Když ta zem je tak daleko, předaleko…
Soupeř vyhrává třetí čtvrtinu. Naprosto zaslouženě.
V poslední čtvrtce dohráváme. Solidní obrana, dobrý tlak na doskoku, ale výše zmíněné chyby se opakují jak série Simpsonových v televizi. Pořád dokola.
SK UP Olomouc – BK Lipník nad Bečvou 72:21 (18:6,32:9,40:19) TH: 4/12
Selucký 24b – 0/2, Kaštil 10b – 2/4, Bouzek 8b – 0/2, Očenášek 6b, Kráčmar 6b, Vojtko 6b – 0/2,
Krátký 4b – 2/2, Hrnčíř 4b, Simper 4b, Broda, Kalita, Ištvánek, Strebkov.
Dojmy z odpoledních zápasů v Lipníku jsou rozpačité. Poslední dobou v takovýchto zápasech, které máme relativně pod kontrolou, připomínáme šlapadlo na Plumlovské přehradě. Rozšlapeme šrouby, dobře pracujeme, bráníme. Potom přestaneme, setrvačností se necháme unášet proudem hry. V těchto chvílích, náš soupeř nespí, protože neslyší na naši lacinou ukolébavku v podobě našeho loudavého přechodu do útoku. Tyto pasáže pak ztrácíme nebo hrajeme tzv. na sílu, protože do postavené obrany se útočí mnohem hůře než do obrany vracející se.
Takže hoši zpátky na zem. Sice vítězství, pár šikovně vyřešených situací jedna na jedna a místy slušná obrana. Ale celkově v Lipníku nic moc. Umíme hrát líp.
Na druhé straně je nutno pochválit družstvo soupeře. Od začátku roku je zde vidět podstatné zlepšení. Jde vidět, že se v Lipajzu pracuje naplno, srdcem a to nese své ovoce. Jak zde bývá zvykem dobrá kulisa jdoucí ruku v ruce s přátelským přístupem a snahou vyjít nám vstříc se velmi cení 🙂
Zápasy ve ValMezu v rámci soutěže U13 byli o něčem jiném. Začínající jarní prázdniny společně s onemocněními na poslední chvíli, nás poslali do Moravskoslezkých Beskyd v pouhé jedenáctce hráčů. Soupeř měl výškovou převahu (s čímž se naše družstvo nesetkává často) a od začátku bylo jasné, že nás nečeká nic jednoduchého. Útočná smršť domácích v první čtvrtině udala průběh zbytku utkání. Po pěti minutách svítilo 16:2 v náš neprospěch. Horko těžko jsme se zvedali na nohy. Druhá čtvrtina byla o píď povedenější, co se týče herního projevu, ale i tak to na lepší výsledek než 37:10 v půli nestačilo. Ve druhém poločase jsme kupili nevynucené ztráty a těžko dobývali soupeřův koš. Návrat do obrany pokulhával. Až v druhé části třetí čtvrtiny jsme odhodili strach a respekt k soupeři a aktivně útočili. Nebáli se napadnout koš ani hrát jedna na jedna což stojí za vypíchnutí. Poslední periodu jsme bojovali, ale v útoku to prostě nelepilo. Jednoruký driblinkový zlozvyk se přenesl z úterý i na sobotu. Nicméně pozitiva v prvním špílu určitě byla.
Basket ValMez – SK UP Olomouc „B“ 72:23 (21:6, 37:10, 65:17) TH: 1/4
Selucký 6b, Očenášek 5b – 1/2, Strebkov 4b, Kaštil 2b, Kráčmar 2b, Flaks 2b, Krátký 0/2, Vojtko, Hrnčíř, Simper, Viravec.
Do druhého zápasu jsme vstoupili parádně. S o rok starším soupeřem jsme dokázali držet jak v obraně, tak v útoku, krok a odehráli nejpovedenější kvartu dne. Soupeř se sic trápil z čáry trestného hodu, ale na naší straně bylo vidět odhodlání a plamen naděje urvat v druhém vzájemném měření sil dobrý výsledek. Druhá Valašská pětka v úvodu druhé čtvrtiny spustila požární poplach a začala hasit. Šest minut nám nedovolila skórovat a svěšené hlavy našich borců bylo velmi obtížné zvedat. V závěru jsme zlepšili obranu a hráli opět chvíli fifty-fifty. Změna stran nám prospěla. Třetí čtvrtinu jsme se soupeřem naháněli po hřišti. Pohyb míče v útoku, zbavení se strachu převézt míč přes půlku či důraz na doskoku i v obraně jsou kladné věci, za které se lichá pětice nemusí stydět. V poslední čtvrtině se sudá pětka o poznání zlepšila. Bojovala a prala se o každý míč. Místy se mihla i povedená kombinace hoď a běž, společně s důrazným vnikem na koš. Škoda jen že nám do obroučky 3,05 vysoko toho moc nespadlo.
Basket ValMez – SK UP Olomouc „B“ 58:28 (6:6, 30:12, 44:18) TH: 0/6
Kaštil 8b, Vojtko 8b, Kráčmar 4b, Flaks 2b, Hrnčíř 2b – 0/2, Simper 2b, Očenášek 2b, Krátký 0/2, Strebkov 0/2, Selucký, Viravec.
Za obě utkání musím pochválit. Oproti úterním dvojičkám v Lipníku cítím zlepšení hlavně v řadách bojovnosti, nasazení a soustředění se na utkání. V druhém utkání se nám podařilo uhrát solidní výsledek, (což není až tak důležité) podložený dobrý herním projevem (to důležité je). Nezalekli jsme se vyšších soupeřů a místy ho trápily. Pasáží kdy jsme měli navrch, však nebylo moc. Pochválit je třeba i za odvahu zkoušet nové věci. Eurostep nebo Reverse layup dokážeme občas propašovat do naší hry. Za co však pochválit moc nejde je pracovním názvem „jojo sběh“. Když už se nám po přihrávce podaří rozhoupat a sběhnout ke koši, jakási síla nás přitáhne zpět na místo, kde jsme stáli předtím. Místo toho abychom pokračovali dál, proběhli a uvolnili prostor, vycouveme zpátky jako jojo a přivedeme zpět i svého obránce = zacpeme prostor = nedá se vniknout.
Ale všeho všudy jsme obě utkání zvládli. V zúžené sestavě zápasy odmakali a i přes dvě poměrně vysoké porážky se prezentovali bojovnějším a odhodlanějším výkonem než-li v úterý. Dobrá práce!