V sobotu 24. 2. nás čekala další dvě utkání soutěže U12 v Prostějově. Zdá se, že chřipková epidemie pomalu opouští Hanou a družstvo se tak po nemocích dává pomalu zpátky dohromady. Tentokrát s lehkou marodkou i přesto v solidním počtu 14 lidí jsme zavítali na nám dobře známou ZŠ Dr. Horáka.
Probuzení do sobotního rána se zlatou Ester bylo parádní. Ovládla kvalifikaci, prošla bez zaváhání do finále a v tom se nesmazatelně zapsala do historie zimních sportů. Možná i proto, že přenos běžel brzo od rána, se některým klukům
(a jejich rodičům) nepodařilo dorazit do Prostějova na sraz včas.
Poprosím vás, aby se to nestávalo. Když půlka mužstva dorazí o deset minut později, brnká nám to na nervy, jak Ledecký na kytaru v „Proklínám“ …
Díky.
Ty začátky… ono to chvíli v takových mrazech trvá, než se motor zahřeje. To samé platí i o našich svěřencích. Překonat počáteční ostych a nervozitu se nám však podařilo nečekaně brzo. Již po úvodních třech minutách už běžel motor na neutrál. A po dalších dvou už se rozběhl na plné otáčky. Rozpačitý úvod, vystřídala dobrá obrana, rychlý přechod do útoku a tlak pod soupeřovým košem na doskoku. Kolektivní pojetí hry neslo své ovoce a po první čtvrtině jsme vedli 27:7. Druhá pětka nepolevila a pracovala neméně dobře jako ta první. Hráči se na hřišti točili jak na běžícím páse a běhavým basketem a energií do obrany vloženou trápili soupeřových 10 statečných plejerů. Z naší strany slabší chvilka přišla v poslední čtvrtině. Za stavu 15:80, se našim borcům snad vloudila myšlenka „jo to máme už vyhraný!“ a přestali jsme hrát naši hru. Zbytečně si dávali přednost, výrazně polevili v obraně a v útoku míjeli ložené pozice a šestky. Soupeř zde předvedl svoji nejpovedenější kvartu, za kterou zaslouží pochválit. Naopak my s takovýmto přístupem a hrou budeme mít se silnějšími soupeři problémy.
Orli Prostějov – SK UP Olomouc 23:89 (7:27, 11:56, 15:80) TH: 6/22
Selucký 25b – 1/6, Ševčík 24b – 4/5, Kaštil 7b – 1/7, Očenášek 6b, Vojtko 6b, Broda 6b, Pazdera 4b, Flaks 2b, Kráčmar 2b – 0/2, Krátký 2b, Hrnčíř 0b – 0/4, Simper, Kalita, Ištvánek.
Po pauze jsme nastoupili k druhému špílku. Vlétli jsme do něj jako „Aquila chrysaetos“ střemhlavým letem. Obranou „od podlahy“ jsme dělali soupeřům velké problémy. Brali jim míče ještě na jejich obranné polovině a sypali koš za košem. Domácím jsme v první čtvrtině nepovolili koš ze hry a povedenou část vyhráli. 1Q – 20:2. Ve druhé už jsme nebyli tak důslední v obranné práci. Úspěšnost střelby lehce klesla, ale i přesto jsme stále zvyšovali náskok. Po poločase se nám povedlo zvítězit i ve dvou následujících čtvrtinách, ale na oslavné fanfáry to nebylo. Vysoký rozdíl ve skóre občas strhával hru do končin, kde si každý chce dát koš, případně skórovat co nejvíce bodů. Tím trpělo i týmové pojetí hry, které do té doby lahodilo oku diváka. Co je naopak potěšující, že jsme to neodevzdali v obraně jako zápas předtím. Šlapali do poslední vteřiny a tak to má být. Ať už vedeme o 60 nebo prohráváme o 60, je třeba hrát naplno, dokud klakson neodtroubí konec.
Orli Prostějov – SK UP Olomouc 16:73 (2:20, 8:36, 10:54) TH: 5/14
Kaštil 14b – 0/2, Selucký 14b – 2/2, Ševčík 14b – 2/5, Pazdera 10b, Kráčmar 6b, Vojtko 6b, Broda 5b – 1/2, Očenášek 2b – 0/1, Simper 2b, Ištvánek 2b, Flaks 0b – 0/2, Hrnčíř, Krátký, Kalita.
V obou zápasech jsme předvedli, že i když nám dva tři kluci ze sestavy vypadnou, umíme díru zalepit a podat dobrý týmový výkon. Spokojen jsem i s nasazením. Většina kluků pochopila, že pokud se to neodpracuje… samo to nepřijde a poctivě odjezdili celé utkání.
Velmi dobře zahrál Richard „Lví srdce“ Selucký. I zdánlivě ztracené míče dokázal vybojovat zpátky, nezdráhal se vrhnout pro loptu na zem a když se pral se soupeřem o míč, prostě jen trhnul a měl ho. Kdyby rozhodčí párkrát nepískl rozskok a nechal vzít si míč silnějšího, věřím že Ričí urve všechno. Špatně se neuvedl ani Jakub Ševčík. Skóroval a hledal volné spoluhráče. Zásoboval je přihrávkami a ukazoval, že se o míč umí podělit a hrát dobře týmově. Ve druhém utkání už to místy tlačil moc na sebe, na sílu. Dobře se se zápasy popasoval i Karlos Očenášek, který několika přesnými asistencemi našel lépe postaveného spoluhráče a umožnil mu tak skórovat. Nebál se vzít si míč a tvořit hru. Povedenou dvojičku měl i Pavel. Konečně se mu daří tlačit se pod soupeřův koš na útočný doskok, sbírat míče a následně jít do kontaktu pro faul. V obraně pracoval velmi dobře na nejvyšším hráči soupeře a povolil mu v prvním pouhé dva body, ve druhém pak bodů 6. Často pro někoho neviditelnou, ale o to důležitější práci odváděli v obraně oba Martinové. Jak Marťas V., tak Marťas K. bránili rychlonohé soupeře, na kterých ležel úděl vyvážet balóny za polovinu. Oba bránili téměř pořád míč a starali se tak, o pro nás tak důležitou, černou práci. Zhostili se toho dobře. Za obranu musím vypíchnout i Máru Simpera a Toma Flakse. Mára jak má ve zvyku nedal soupeři nic zadarmo a stíhal na nohách. Škoda jen, že občas zbytečně položí ruce na soupeře a sudí mu tím musí písknout faul. Překvapivě obraně dobře zahrál Tom Flaks. Ač jsem tomu přestával věřit, že se z „hodného Toma“ stane Jerry, minimálně v tomto zápase se to povedlo. Dařilo se mu jít tvrdě po míči bez ohledu na to, jestli bude mít na koleně nějakou oděrku či ne. Bodově i herně se prosadil i Mety. Dobrá finta, pod hráče a do koše. Padlo mu i z dálky. Jen ty žvýkačky na botách furt drží a nechcou se odlepit.
Za víkendová utkání chválím. Přeci jen si dobře vzpomínám, jak jsme na Horáka přijeli minulý rok a dostali dvakrát o dvacet. Zlepšujem se. Protože trénujem, makáme a bavíme se basketem.
Co musíme zlepšit je docházka včas na utkání.
Dále pak práce v obraně ostatních hráčů, po zastavení hráče s míčem.
Driblink, kondici a hlavně pohyb. Ten je základním stavebním kamenem v naší basketbalové pyramidě.