Ve čtvrtek 15. 2. jsme na Hynaisce přivítali celek Zlína. Naposled jsme se společně střetli na turnaji v Žilině, kdy se radoval soupeř z pomezí Hostýnských vrchů.
Do prvního zápasu jsme opět nevstoupili na výbornou. Chvíli nám trvalo, než jsme zaběhli do tempa. Zlínští, i bez svého tahouna Kuby Vyplela, nás jednoduše přehrávali jedna na jedna. Horko těžko jsme pronikali do jejich vymezeného území a jednoduché šoupáky přehazovali. V první půli se nám podařilo dát pouhé dva koše ze hry. Ve hře nás držela poměrně dobrá úspěšnost z čáry trestného hodu. I přesto jsme po změně stran nastupovali s 9 bodovou ztrátou na zádech. Ve třetí periodě jsme se zlínskými tahali o každý bod. Pro oko diváka žádná ofenzivně laděná smršť, nýbrž litý boj o každý míč. Po proměněné šestce hostí ze startu čtvrté čtvrtiny 21:29. Zahajujeme stíhací jízdu. Zlepšenou prací v obraně se dostáváme do hry.
Saša dává obě šestky.
Seberem.
Kráčme snižuje na čtyřbodový rozdíl.
Ubráníme – doskočíme.
Dirigentskou taktovku přebírá Pavel. Útočný doskok, koš a and-one!
Lavečka je na nohou. Mocně povzbuzuje parťáky z družstva. Intenzita utkání stoupá jako teplota při pálení švestek ve, Zlínu nedaleké, Vizovické palírně. Karlos nájezdem necelou minut před koncem získává faul a dvě šestky. První míjí. Druhou s klidem zavěsí a strhává poprvé v zápase vedení na naši stranu. Závěrečný útok borců z města ševců se nám nepodaří ubránit. Na polovině propadáme v obraně a hostující Kolenič těžkou dvojkou dvě sekundy před koncem vrací Zlínu bodové vedení. Škoda. V poslední akci se nám ještě podaří vystřelit, nicméně míč obroučku nepropadne a z prvního matche tak odcházíme těsně poraženi, ale s hlavou zdviženou po dobrém výkonu. Odbojováno. Odmakáno. Může být!
SK UP Olomouc „B“ – SKB Zlín 30:31 (5:11, 12:21, 21:28) TH: 12/25
Kaštil 6b – 2/5, Bouzek 5b – 1/2, Selucký 4b – 0/2, Očenášek 4b – 4/6, Strebkov 3b – 3/4, Kráčmar 3b – 1/2, Němec 2b, Ištvánek 2b, Simper 1b – 1/2, Krátký, Flaks, Hrnčíř.
Do druhé utkání jdeme povzbuzeni solidním výkonem z prvního, odhodláni potrápit soupeře a připsat si první vítězství v soutěži U13. Zahájíme parádně. Vedení po první kvartě 11:5. Běháme, slušně bráníme. Druhá čtvrtina. Dobře rozjeté utkání ztrácíme nepovedenou sudou kvartou. Nechce se nám dopředu, dozadu ani dolů na nohách v obraně, či pro míč na zem. Opět se nám nepodaří prolomit zlínské hradby a skórovat ze hry. Po poločase 12:19. Střelecká nemohoucnost se přelévá i do druhé poloviny hry. Naštěstí ve třetí Q alespoň zapneme v obraně a do poslední čtvrtiny jdeme za stavu 16:25. Nic rozhodnutého. Fantastické překvapení…, podobné tomu kdy předseda mezinárodního olympijského výboru již gratuloval rakouské lyžařce k titulu v závodě superobřího slalomu na olympijských hrách v Koreji, když jí pak zlatou medaili naprosto nečekaně vyfoukla krásnou jízdou, česká obojživelnice, snowboardistka na lyžích „STR“ Ledecká…, se v druhém zápase proti Zlínu nekonalo. Soupeř nás v poslední čtvrtině přejel. Nechtělo se nám. Energie z lavečky byla fuč. Zlínský kapitán Širek si dělal s naší obranou, co chtěl a rozdával pohledné asistence svým spoluhráčům. Tlak na doskoku, který nás v některých utkáních zdobí, zmizel bůhví kam a místo hladu po míči jsme jen přihlíželi rozjezdům soupeřových rychlých protiútoku. Soupeř byl lepší. Potom co první vyhrál možná i s trochou štěstí, to druhé naprosto zaslouženě ovládl.
SK UP Olomouc „B“ – SKB Zlín 22:41 (11:5, 12:19, 16:25) TH: 3/8
Selucký 7b – 1/2, Pazdera 4b – 1/2, Kráčmar 4b, Kaštil 3b – 1/4, Bouzek 2b, Simper 2b, Krátký, Očenášek, Strebkov, Broda, Ištvánek, Hrnčíř.
Dvě utkání s kvalitním, stejně starým soupeřem o kategorii výš jsou pro nás určitě dobrá zkušenost do dalších bojů. Za první utkání kluky chválím a jsem s nimi spoko. Předvedli proti zlínským doposud nejlepší letošní výkon z jejich dosavadních pěti vzájemných utkání. Jen chybělo trochu štěstíčka…
V tom druhém už to pak bylo o něčem jiném. Místy jsme působili až odevzdaně, nesoustředěně v obraně a přistoupili k některým pasážím hry dost lajcky. Trošku jsme si pokazili dobrý dojem z předchozí 32minutovky. Nestačí odmakat jen polovinu práce. Hold máme se v čem zlepšovat 🙂