Výlet do Jeseníku s sebou nese delší cestování. Skoro by se chtělo spíš zastavit na ČHS, vyjít si na Švýcárnu a okořenit výšlap borůvkovým likérem, nebo už dole nechat auto pod kopcem a dát si některou z variant na Dlouhé stráně, či až pod Praděd. Leč práce volá, a tu dnes naši U12-koví borci udělali dvojnásobně. Jedna skupina v soutěžním utkání venku a druhá doma v přípravném utkání na SHUP proti U11. Slušná vizitka, že si toto jeden tým může dovolit a zvládne to.
G1, Basketbal Jeseník : UP-BCM Olomouc 25 : 103 (25:22, 0:22, 14:21, 6:38)
G2, Basketbal Jeseník : UP-BCM Olomouc 49 : 90 (24:22, 3:20, 20:14, 2:32)
Oba „špíly“ na severu kraje měly naprosto odlišný scénář. První utkání odpracované, odběhané a celkově kluci dostali Frývaldov aktivitou a kondicí jednoznačně na lopatky. Jenže, a v tom byl pak rozdíl, pod tlakem koučování s nucením do vybíhání, do maximálně agresivní obrany na míč a vyžadovanou bojovností, což ne každému vonělo.
Na volání hráčů z lavičky, „Stovka, stovka!“, kouč rázně opáčil, „A kdy začnete volat ´Obrana, obrana!´?“ Pak to totiž dopadá jako u našich nejmenovaných starších týmů, kde před pokusem našeho hráče o „trojku“ celá lavička vstává a každý vztyčuje tři prsty v očekávaném pocitu euforie z úspěšného zásahu (který spíše nepřijde), ale stejnou lavičku nechává úplně chladnou, že nás soupeři mnohonásobně přehazují a předbíhají při klopotném návratu do obrany. Nejprve musíme změnit myšlení, pánové, abychom jednou mohli začít hrát opravdový basketbal.
Ve druhém utkání se kouč dopustil neuvěřitelné podlosti – nechal své svěřence hrát naprosto samostatně a ponechal si jen střídání. I když to bylo v šatně sděleno a rozebráno, jednu čtvrtku to tým naprosto rozhodilo. Rozhodovací procesy zamrznuly, čtení hry nula, rozvaha s odvahou se míjely. Jako trosečníci na neobydleném ostrově se hráči potulovali bázlivě po hřišti, nechránili si míč ani nebyli ochotni pokračovat v tlaku v obraně. Chvílemi až trapné… 12:24 byl největší propad v 1.Q, vysvobození přišlo až s uplynulým časem čtvrtiny. Druhá „banda“ pochopila, že to už není legrace a jde nejen o dojem, začala správně aktivně, hlavně vybíhat do RP, vracet se do obrany a rychleji pouštěla míče z ruky na nabíhající hráče dopředu. Stav převrátila na svou stranu a to samé předvedla i v poslední kvartě.
Tým táhli zejména Áďa Weis, Kuba Dane a Suchoš. Začít poctivěji bránit, přidal bych sem i Vojtu Machyho. Vrcholné momenty zajistili Šura několikerým vyfintováním obránce „pocem-kam-jdeš“ a věta Pati Opětmuže, kterou jsem slyšel na lavičce během živého utkání poprvé. „Pane trenére, můžu si jít koupit pití do automatu?“ Pořád se učím. Myslel jsem, že se právě hraje zápas.
A nejpříjemnější moment víkendu? Vidět oba nejmenší tryskové rozehrávače hned další den dopoledne hrát proti sobě soutěžní utkání ve fotbale. V dešti a větru a bez vrásek šli bojovat a zlepšovat se jinou formou.
